bývá prvotně dle plodu odchování schránlivé mezi sebou. Což pak koli od těl košilem odplaty za odívaní bývá, tolikéž od dětí manželuom bývá, že je umýcejí, ušpiní, zapotí, zklidí naposledy i na candary zederou, to je, že často rodičuom bývají k hanbě, k starosti, k svraskání, k práci, k hříchu příčina i k smrti. A jediné nebudou li se svatým obcováním pláceti a sšívati a pokáním břidkým práti, na věky plundry prevétu, zatracení hodnými, zuostanou.

Aniž je manželuom dosti bídy a konce svého neštěstí se a zatracení báti, ale i plodu svého neštěstí a zatracení vesměs se mušejí fresovati, nevědouc, jako košile neví, koho, zdravého li či nemocného, živého li či mrtvého, zatracence li či budoucího viselce nebo kata etc.cizojazyčný text, chrání neb odchovají. A protož nedarmo od želení a od manželství nezvolného jméno mají manželé, poněvadž jako setkané plátno outku s osnovou, podmaněné toliko žalostem, starostem, pracem hnětlivým, podmaněni sou jeden s druhým zlé i dobré nerozdílně trpěti; buď mu libo, nebo, žel, musí. A jako řídké plátno jest, aby nebylo zcizoloženo nějakou merhovanou jiné barvy a vrstvy příze, tak manželé, aby cizoloství hříchem, psaným v knížkách zapuzení od milosti boží, aneb zlým, kyselým domnívaním nedověrným a nepřízní, jenž jest cizoložný podnět, místo věrnosti a lásky nebyli promíšeni, řídci sou; kteréžto cizolostvo ačkoli potajemný lidem, však proto před Pánem Bohem dnem světa jest jako potmě vetkaná pisanost na světlo vynesená zřetedlně a ošklivě. Byť to pak nebylo, bylť by neřekl Levitik: V roucho ze dvou proměn setkané neoblečeš se. To okolkem poctivě v podobenství mluvě, zaříká tím plod cizoložníkuom, aby totiž neplodní byli. A jinde je kamenovati a potom z města nevěsty beránkovy jezera ohnivého hnáti velí, a tak ten všechen s tím plátnem stav k tomu konci radu vede, ukazuje nesnáz hroznú manželstva nápodobně k řeči svatého Pavla, jenž dí, že netoliko zlí manželé zámutek duše, ale i dobří těl zámutek trpěti mušejí.

Netoliko pak ten stav hmotný s svatým Pavlem radí bez manželstva zuostati pro bídy vejstrahu mnohé, ale i Pán Kristus radí tak zuostati v oddání bohomyslností Bohu řka: Kto muož přijíti, přijmi, to jest tu radu, nebť jest běda těhotným, totiž manželuom plodem obtíženým. Ktož pak toho neuposlechnú rádce, bídy, najméň tělesné, zde neujdou sobě, skrz Izaiáše prorokované: