by se v snědek a v nemoc rozličnou jídlo obrátilo, tak přijímaní pod jednou způsobou bez druhé nejde lidem k duhu ani k chuti k svrchu pravených nabytí. Neb čím víc přijímají na každý rok, tím víc hltají chudinu svú. Jako jestřábi a krahujci, jenž nepijí, a protož víc lačnějí krve jiného ptactva, holoubat a křepelic, tak ti, kdož se zdráhají píti krve Pána Krista, vymlúvajíc se přirozením, totiž že sou tak jich rodiči byli, nezdráhají se píti krve lidské, páni i mniši a kněží, jenž se na vysokých skalách a ve zdech hnízdí hradských a klášterních. Jako je psáno: Ktož odjímá chléb vydělaný chudému, bratr jest krev prolívajícího. Aniž jest řéci, an kněží, an mniši pod obojí způsobou přijímají, a proto vosadní fary drou právem i žebrotou i lahodnú řečí odpustkovou, sáti nepřestávají krve s kostmi i s peřím i zbuoží chudých. Neb oni sami praví se býti pod jednou způsobou a na tom veď umírají i v den umírajícího Pána Krista, Velký pátek, kterýž slouží i kteříž neslouží, bez drahé krve přijímají. Kteříž sou pak od přirození zrozeni ku pití kalicha Páně a potom to opouštějí proti přirození svému neb poběhlostí, neb pikharstvím neb zanedbáním, tiť též žízní krve a lačnějí masa, chudinu je drouc a loupíc, na nich se pasouc. Ale kteříkoli často tělo a krev Pána Ježíše pod dvojí způsobou přijímají, tiť sou milostivější lidem, aniž lidské krve, totiž roboty, požívají bezprávně. Neb jest jim netřeba jinde chutnati, poněvadž v tomto pokrmu a nápoji věčnú živnost přijímají, jako je svrchu praveno.

Tímť já veď pokrmem žádám, aby tě ráčil odplatiti místo mně, na polštáři ustavičnosti peřím dobrých oumyslův sytém posazenou, nasytiti, aby víc nelačněla světské rozkoši. Ať by sám posloužil, přepáše prostěradlem kněžské osoby, nedá ti se dotknouti rukou pateny ani kalicha, jako ty mně sama krájevši a předkládavši mísy se nedala tknúti ani po pití sahati, ničímž tím mně neobmeškavši. Anižť hovoř v mysli tvé řkúci: „Poněvadž nazýváš ty poběhlce, ktož sou, byvše pod obojí způsobou, přistoupili k jedné neb ku pikhartuom, teď já, přestoupíc k obojí způsobě, s poběhlci bych neustavičnými přičtena byla.“ Ne tak, má paní Doroto, ne tak! Velikýť jest tu rozdíl. Neb poběhlec slóve ten,