nádherná církev za pokoj má. A protož jest, v rozkoši jsúc, nedůtklivá, neb sytá duše i plást strdí tlačí, ale lačná přijímá hořké za sladké, trápení světské za pokoj duchovní. A protož první církev trpíc chodila jako na hody najskvostnější a nejpokojnější. Těch příkladuov pln zákon i pasionál jest.

A protož ty věci protivné nám a nelibé upokojují, totiž k pokoji milování vedou, a milování v neomylnej pokoj království buožího. Tedy zřejmě můžem se domnievati o nejmilosrdnějším Pánu našem, že tak kolébaje, povíjeje, okříkaje, mrskaje, skrovně krmě nás, z veliké milosti to činí. Poněvadž by to nemilosrdná mátě byla, kderá by hovějíc dítěti nepovíjela ho, aby ztrmočilo, zkřivohlavělo a zhrbovatělo, a nekojila by ho, aby pláčem průtrž sobě vydávilo, a neskrovně je krmíc masem a vínem, aby zadávilo a přemohlo. Takť jest zřejmo, žeť Pán Buoh jest matcechou oné svrchu psané církvi ztrmolečené, hrbovaté, ožralé, smilné, soběvolné, nepokojné v milování buožím a bližních podlé onoho písma, jenž dí: Jestliže bez kázni ste, v nížto spolek mají všichni jiní, tedy cizoložní a neřádní synové jste. Ne řádní synové dědictví jako Izák, ale Hismael, z dívky narozený.

Abychom oudy byli z toho dítěte vlastního, maličkého, tak kojeného etc.cizojazyčný text, sami se nemstíce, ale mateři naší i všeho stvoření, totiž Pánu Buohu, se svěříce, neb on toho maličkého pomstí řka: Běda světu od pohoršení. Ale skrze kohož pohoršení přijde, běda jemu. Lépe by bylo, aby mu byl zavěšen žernuov osličí na hrdle a vpuštěn byl do hlubokosti mořské. A protož vy, pane milý, z tohoto dětinského, mladého smysla můžte poznati pravej a omylnej pokoj. A že ti, ktož nebudou obráceni, totiž kolébáni jako maličtí a způsobeni, ale maličkého tohoto jednoho, totiž církev svatou, horší, že vpuštěni budou v nepokojné vroucí moře a v pokoj království buožího nevejdou, v němžto já se s vámi shledati žádám i se vší církví svatou, po všem světě rozšířenou. Amen.

[Děkování z večeře Dorotě Řéhové]text doplněný editorem[8]nadpis doplněn podle úvodního obsahu

Urozené paní Dorotě, paní Řéhové, kněz Jan, kaplan tvůj, pozdravení vzkazuji s nemenším děkováním z večeře čtvrteční, k níž si, na odchodném přistrojené, nastrojené, mně bez zasloužení