hlad popouzí k pláči a kvílení, tak církev na Krista Pána spíš v zámutku svém s pláčem zvolá. A toť jest ten pokoj, o němž dí čtení: Pokoj můj dávám vám, ne jako svět dává, já dávám vám. Lkáti a plakati budete vy a svět se bude radovati. A opět dí: Na světě dav trpěti budete, ale doufajtež, žeť sem já přemohl svět. A opět dí: Toto rozkazuji vám, abyšte se milovali vespolek, když vás svět nenávidí.
Ale z toho zřejmo jest, že světa nenávistí a soužením a kolébaním, protivenstvím etc.cizojazyčný text vede nás k upokojení v společném milování, a ne hojnou sytostí, poněvadž nedí: Když vás svět bude milovati štěstím, tedaž milovati se vám přikazuji; ale dí: Abyšte se milovali, když vás svět nenávidí. Toť jest v tomto světě pravej pokoj, totiž milování. Ktož v milování laskavém obejvá, v Buohu obejvá, v němž jest plnej pokoj i království nebeské beze všech nesvorných válek. A toť jest milování, takovej pokoj, že jako dítě, když spí pokojně, nic nečije soužení v kolébce, ani hladu, leč se protrhne, tak ktož v lásce přebývá pokojně, nic nečije, žádného trápení totiž na tom světě jako příklad na svatých mučedlnících, že jich smrt a meč ani hrůza ani války nemohly odděliti od lásky Kristovy pokojné. Tak trpěli, jako by nic nečili, tak mřeli, jako by usýpali, to sobě všecko za pokoj počítali, ale ne to, což nyní svrchu psaná nádherná církev za pokoj má. A protož jest, v rozkoši jsúc, nedůtklivá, neb sytá duše i plást strdí tlačí, ale lačná přijímá hořké za sladké, trápení světské za pokoj duchovní. A protož první církev trpíc chodila jako na hody najskvostnější a nejpokojnější. Těch příkladuov pln zákon i pasionál jest.
A protož ty věci protivné nám a nelibé upokojují, totiž k pokoji milování vedou, a milování v neomylnej pokoj království buožího. Tedy zřejmě můžem se domnievati o nejmilosrdnějším Pánu našem, že tak kolébaje, povíjeje, okříkaje, mrskaje, skrovně krmě nás, z veliké milosti to činí. Poněvadž by to nemilosrdná mátě byla, kderá by hovějíc dítěti nepovíjela ho, aby ztrmočilo, zkřivohlavělo a zhrbovatělo, a nekojila by ho, aby pláčem průtrž sobě vydávilo, a neskrovně je krmíc masem a vínem, aby zadávilo a přemohlo. Takť jest zřejmo,
