se samo nerado, ale v Kristův se je život chudý, drstnatý, nemocný obléklo, súc pokřtěno ve jméno Pána Krista, jenž o mně dí: Kto vás přijímá, mne přijímá. A kto vám dá číši vody proto, že ste Kristovi, zajisté, pravím vám, že neztratí odplaty své. Toť jest Pán těžší kápě chudoby a nemoci kříž nežli súkenná kápě nebo než súkenný kříž. A že pravíš, že tvá vina nebude, nedáš li se, k tomuť řku: Byť pak i vina nebyla, ale nebudeť také, nedáš li se, ani odplata za to. A přesto jestli že oslyšíš prozby Pána Krista se vší církví, modléce se za tě Bohu Otci řkúc: Otče náš, jenž si na nebesích, chléb náš vezdajší daj nám dnes, nebudeť div, že oslyšíš prozbu mou a nezloupáš okov skouposti, jimiž okována se na hradích, v městech, v truhlách býti pravíš. A jestliže pro slib odplaty a pro jméno Pána Boha neučiníš, budeť řečeno ono slovo v den súdný: Já sem přišel ve jméno Otce mého, a nepřijali ste mne. A jiný přijde ve jménu svém, a přijali ste jej. Totiž spravedlivého ve jménu spravedlnosti jeho a bohatého ve jménu urození jeho obdařili ste a chudoby ve jméno boží a spravedlnosti jeho nenáviděli ste, totiž jenž ste řekli prosícému: Učiň to pro mě, nechť se toho odsloužím. Nu, toť pro tě učiním, půjčím, dám. A chudému prosícému ve jméno boží řekli ste: Naděl tě Buoh. Protož jděte, nemilostiví, do ohně věčného, jenž jest připraven nemilosrdnému ďáblu a andělům jeho.“

Bohactví: „Tutoť na mě tato hrůza nesvědčí než na bohaté a na lakomce, ty lidi, kteříž mě zdrží a zamykají a tobě brání. Všecko to oni budou trpěti, cožs řekla, jako cizoložníci a zloději, poněvadž já, súci tobě oddáno, přeji a tě, má Chudobo, miluji a po tobě toužím, až rzavím velikou touhou a práchnivím a hniji a vraskám se, nemoha k tobě, a oniť mě tobě lakomci drží a mne zle požívají, jako praví svatý Ambrož, že ktož zbytek chovají mimo svou potřebu, zloději sou. I cizí drží tvé, Chudobo. Jáť bych ráda dosti svému slibu učinila, anižť bych se za tě styděla v hnisu, v špitále ani v chalupách, zle i dobře s tebou až do konce trpéci. A radši řku, než bych v ukovách leželo, v truhlách a tmavých, děsících sklepích leželo a šanováno bylo i od zlého povětří. A jestli žeť sem v čem přemluvilo, odpusť mi tu štěbetnost, prosím tebe.“

Chudoba: „Ale ty, poněvadž i vůli dobrou máš,