marnou chlúbou vnitřní darové boží vlití nezvětrali ani modlitby vyschly a zvoctěly, ne nevědouc, že jest snáze přejedení nežli mluvení zažiti. A Pán chce zdaleka blekotných pohaněti, nedá se židuom nádoby bez víka pro mrzkost dotknouti, sám maje toliko pěstování své s tichými. Již opět svým pořádkem dobrému svědomí a čistému, co by bylo, polévaní pryskyřičné učí, jako by řeklo: Poněvadž korbelík ne zevnitř, ale vnitř poléván bývá, tak svědomí jest dobrého svého samému do sebe svědomu býti. A ne jiným se zevnitř zdáti dobrým, toť by již pokrytství bylo. Neb byť pak všickni zevnitř chválili a dobrými nás svědčili býti, nebudem li toho dobrého sami do sebe svědomi vnitř, což svědčí jiní, jen svedení, hryzení a mouka vnitř zuostává a jako naruby politý korbelík víc maže, nežli křtaltuje. Toť jest svatého Pavla vejklad, jenž praví vše, což jest proti svědomí, býti hříchem. Co že to dobré, což jiní aneb my sami o sobě dobrého pravíme, nevědouc toho do sebe, v hřiech lži a pokrytství se obrací. A též bychom opět co najlepšieho učinili bez svého vědomí, neníť ctnost, než hřích. Byť nebyl hřiech, bylť by Pán Kristus neprosil za židy, jenž sou spasitedlný skutek učinili, bez vědomí jej křižujíc, řka: Otče, odpust jim, neb nevědí, co činí. A opět kdyby jiní na nás byli svědčili ve zlém svědomí, jestliže toho sami svědomi nejsme jako Jozef a Abímelech cizolostva, nemáme hřiechu, rozhřešeni jsouc snímačem hřiechuov světa řkoucím: Když řkou na vás lživě všecko zlé, radujte se etc.cizojazyčný text A v druhém rozumu praj byšte slepí byli, totiž nesvědomí byli, hřiechu by neměli. Nechtieti pak věděti neb uměti jest tak zatratitedlné jako nevěřiti. Neb ne tomu, ktož nechce hleděti, ani tomu, ktož zavra oči v škodu vejde, než tomu jen, ješto očí nemá, lehčena vina bývá. Kalnéť a nezcezené pryskyřici podobným se svědomím polévají, ktož umění dobrého a činění zlého do sebe svědomi sou. Čisté pak pryskyřici svědomím podobným svá srdce polévají, ktož sou do sebe skrz zákon procezených svědomí skutkuov. Již pak míra