taková řeč, jako by řekl: Blahoslavený, ktož je v Bohu bohatý. Ale běda bohatým, jenž v tě dějí, neb se jim praj stane všem jako onomu bohatému, jenž složil za mnohá léta dosti, že sou ďáblé vydřeli duši jeho. Nuže chceš liž mi tehdy slíbiti a se vdáti netoliko v zdraví, ale i v nemoci, v štěstí i v neštěstí, v urození i v chlapství, v duchovenství i v světském stavu, v slepotě, v náboženství, aby vždy mé bylo v svátek i všední, v noci i ve dne podlé vší povahy manželuov, jenž se ne ve zdraví toliko oddávají a ne na den ani na čtvrt léta, ale dokud jich stává, abychme sebe neopouštěli. A jáť tě přijímám s tím se vším, což máš aneb míti budeš. A Pánť obvěnuje stokrát víc v nebi a věčný život a věčné stánky. A z toho aby nás žádný nerozloučil, leč smrt neb příčina cizoložstva, podtad bychom spolu byli. Totiž že jako žena, když muž umře neb sama, tehdy rozvázána jest od zákona, tak ty, Bohatství, když tebe nebude a býti přestaneš, byť pak chudí hlad měli, nejsi vinno ani dlužno se dávati, ale žeť se tebe nedostane do dne soudného a mne také, protož sobě potud máme věrna býti. Příčina také cizoložstva loučí manžely, jestliže sobě nechtí toho odpustiti sami. Pro nouzi tak chudoba zle dobytého, cizého, kradeného, vyhraného, vydřeného, vylichveného, vyšaleného vědomě zboží nemá přijíti, neb jest neplodné, netrvalé, zvlášť vědomě, leč by nevěděl jako muž na ženu. Pak li vezme co takového, má je preč tajně dáti od sebe a vrci, jako onen tak spravedlivý Jozef učiniti při své manželce podtají. Též chudoba cizoložná jest pokrytá chudoba, totiž činíc se chudým a nejsúc. To ty, Zboží, jestli že ne domněním, ale jistotně na mně shledáš to cizoložstvo, propusť mě a nečiň mi dobře. Než pro zlé, nejisté domnění mě neopouštěj, pro zlé soky, jenž druhdy chudé oškliví, jako i manžely kouzly rozvodí a vadí neb sočením, jakož jest psána hrůza na ty cizoložníky: Běda vám, mistři a zákoníci, pokrytci, jenž zžíráte vdovské domy na motlitbě dlouze, neb vdova chudší i s svým statkem jako zezhuli pěnice by vlezla v hrdlo takovému pokrytému chudému, a ještě syt nebude. Nos, co chceš, po zrnci, vždy ještě víc žádá jako zezhule v širokou tlamu a vdova div se nepřetrhne krmíc a noséci. V těch tehdy dvou příčinách sebe prázni budem, ne jináč, protož pověziž mi, slibuješ li mi na ty povahy.“

Bohatství: „Slubujiť já tobě, Chudobo,