boží, ozývající se k modlitbám, vypsánu býti Moudrost praví na návěští, jak veliké věci se skrz roucho znamenati mohou, že i nebeské, i zemské království se skrz roucho znamená podlé figury z Kněch královských, v nichžto Samuel prorok skrz pláště na sobě rozedření prorokoval Saulovi, že tak od něho Pán Buoh království israhelské, znamenající nebeské, odedře a dá je Davidovi. Tejž pak Saul téhož Davida honě a zabiti chtě, i událo se mu samotnému od vojska na potřebu uchýliti do nějaké jeskyně, v nížto je se ho David kryl, kterýžto tiše uřezal Saulovi kus pláště na jistší dokázaní, že jest mělo v jeho ruce Saulovo, skrz plášť znamenané, přijíti království israhelské. Téhož na důvod prvé, než jest vsazen na opravdovú stolici, udělali mu jiná knížata z svých z sebe svláčených plášťův sídlo k trůnu nápodobně. Též sou potom opravdovému králi Pánu Kristu učedlníci na oslici roucha svého stláním trůn udělili. A že mu tím skutkem království vzdávají, hlásali. A potom opět na dokázaní přijímaní téhož království Pán Kristus je oblečen v zlatohlavový plášť, jehož je byl císař Pilátovi na zvelebení, aby ho jako samého císaře poslouchali, pójčil, jenž je celý plášť, sa celého světa království, znamenával, jež jest tedaž císař držal při narození božím zapisované. Téhož veď pláště o oklam na Pána Krista obláčením dokázali sou opravdu jej býti králem králův podlé zzevení svatému Janu mketnutému, v němž jest nazřel napsáno na rouchu: Král nad králi a Pán nad pány. Viděl i veliké houfy za ním v rouše skvoucím, v němž sou častokrát anjelé vídáni na zemi, aby tím pronesli, že všudy s sebou své království nebeské nesou. Kteréžto nejen se znamená skrz roucho, ale obaleno jest v roucho a dává se za ně, jakož je psáno: Nahť sem byl, odili ste mne, poďtež, přijmete království přistrojené od ustanovení světa. A toť se proto království nebeské s zemským spolu skrz jednostajnie hmotné roucho znamenává, abychom ho hledajíc prvotně jisti byli při témž najíti vezdajší potřeby časné jednou prací bez své starosti, ačkoli ne bez práce.

Přirovnáváť se, řku, království nebeské rouchu pro nás, hloupé, jež vesměs o roucho stojíme, v něm se omykajíc, jeho, požitečného, povahy známe, abychom se aspoň po něm, pohodlných povah,