Mistr Jan z Chocně všem vuobec lidem pozdravení vzkazuje laskavé.
Poděvadž to jest na světlo vydáno, přátelé milí, co skrze komety hvězdy za naučení pozůstavili jsú nám hvězdáři k výstraze budúcí, Ptolomeus zvláště, také Albumasar, Rasis, Háli, Leopoldus, to rozšiřujíce, mezi jinými ranami těžkými, kterými pán buoh lidi pro hříchy tresce, nemoci rozličné na lidech býti usoudili. Nébrž i písem svatých učitelé v tom se nedělí, ale s nimi srovnávají, čehož málo prvé skutečně z předešlých hvězd vlasatých ukazovánie v této krajině zkusili jsme v pravdě. Ale v tom ve všem rady pána spasitele uposlechnúce, bdíti máme najprvé a životuov svých polepšiti, již to též před očima znamení majíce tohoto času nyní, toho se i lekajíce, že se k předešlé ráně boží vztahuje, a dobře, neb i mudřec jeden pohanský tak svědčí, že ten jest člověk šťastný, kteréhož cizí nebezpečenství opatrného činí. Opatrnost tehdy duše zachovati nade všecko náleží, také z té i zdraví chrániti sluší od nemocí. K čemuž vedlé položení Bernharda Gorgodinského uchýlil jsem se, neb sebral podstatné naučení z Aviceny, Galena, Rasim i jiných lékařuov vtipných k opatrování zdraví pouštěním krve. To znamenav užitečné neduhům v těle k přerušení, budúcím za naučení všem propuočuji. Daj, bože, šťastně.
Dán v Praze v koleji krále Václava den svatého Mikuláše léta božího tisícího pětistého třidcátého druhého.
Tyto knížky na dvě strany jsú rozděleny: v jedné se vypisuje o púštění krve žilami a v druhé baňkami. A při každé jest položeno pořádně, co příleží k tomu. Protož o tom o všem při počátku jako od kruntu takto začnu.
Krve pouštění jest zbytečnost jí z údu těla vedlé potřeby vytažení