editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. 28 G 58, 1532
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2016–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Spis o pouštění krve vydal kutnohorský lékař a profesor pražské univerzity Jan Berka z Chocně, též Chocenský (1494–1545), poprvé v roce 1532 (další vydání následovala v letech 1538 a 1597). Stalo se tak v reakci na výstrahy hvězdářů o přicházejících morových i jiných nákazách, které v minulých letech došly potvrzení. V předmluvě ke spisu Berka uvádí prameny ke své práci, jimiž byly práce jmenovaných i nejmenovaných věhlasných lékařů. Kniha je rozdělena do dvou částí, na část pojednávající o pouštění krve žilou a na kratší část o pouštění krve přikládáním baněk.
Jazyk spisu se neodchyluje od obecných představ o tištěné češtině první poloviny 16. století. Při interpretaci jazyka pramenného textu je nutné zohlednit fakt, že spis je založen na starších předlohách – spolu s obsahovými přejímkami mohla mýt přejata i jazyková forma. Ačkoliv změny dlouhých vokálů a diftongů byly v živém jazyce již provedeny, tištěná produkce spíše zachovává starší stav, což se projevuje i v Berkově tisku. V něm např. stále ještě převažuje diftong uo (< ó) nad ů (vředuom B4r × vředům D3v, vuobec A1v, pruochod A3v; pozůstavili A1v, vůle A3v). Dlouhé ú je stále četnější než diftong ou, který z něho vznikl (budúcí A1v × budoucímu A1r, užitečnú A2v, nepúštěj B1r × pouštění A1r; dobrou B1v). Oba vývojové stupně se někdy vyskytují v jednom syntaktickém spojení, což může naznačovat stylistické důvody jejich střídání (hrubou a nepožitečnú B1v, s obou stranú B4r, tou i druhú příhodou D2r). Jako relikt minulého vývoje hodnotíme jediný výskyt diftongu ie (ukazovánie A1v); jinde už je monoftongizován v í (naučení A1v). Řídce se v textu nalézá doklad na úžení é > í (jiný časy A4r, v žíle našíř mnohý dělá rány B1r, šestýho…sedmýho…osmýho… C2v). Diftongizaci ý > ej dokládá jen jeden výraz (měchejř C1v, častěji měchýř C1v, C2r aj.). Protetické v- se v textu vyskytuje u mnohých výrazů (vokno A3r, vocta A3r, votok B1v, z vobžerství nebo z vopilství C3r aj.), ale převažují formy bez této náslovné hlásky (omdlévání B1v, opět B1v aj).
Vokalická kvantita je v textu nedůsledně značena diakritickými znaménky, řidčeji geminátou, což může svědčit o nedostatku příslušných tiskařských typů s diakritikem v dílně. V mnohých případech však může být tištěná krátká samohláska na místě dlouhé odrazem řečové realizace, příp. nářečního stavu v jazyce. Podotýkáme rovněž, že kořenná či paradigmatická krátkost se analogicky vyskytuje i v jiných tiscích 16. století. V přepise tuto odlišnou kvantitu upravujeme na stav, který považujeme za odraz dobového jazykového systému, avšak transliterovanou podobu výrazů s odlišnou kvantitou zveřejňujeme v poznámce.
Tvaroslovná a syntaktická charakteristika textu rovněž nevykazuje žádné odlišnosti od očekávaného stavu. V textu se vyskytují poměrně často duálové tvary, což souvisí s vyšším výskytem substantiv označujících párové části těla či tělesné orgány (v obú rukú C1r, žíly pod kolenoma C1r, hlizám na stehnú C2r). Lexikum textu obsahuje některé odborné názvy spojené s lékařstvím, např. puštědlník B1r, pušťadlo B1r, názvy žil – mediána C1r, panenská žíla C2r, názvy znamení zvěrokruhu – Kozel A4r, názvy nemocí – fík C2r atd. Toto odborné lexikum však pochází již ze staré češtiny a bylo součástí textů, z nichž Jan z Chocně čerpal.