[42v]číslo strany rukopisusvěta. Zdá mi se bez pochyby, že tě omrzí. Nebo Job die: Zdali kto bude moci okusiti toho, což přinášie smrt najhořčejší! A Prosper v svých knihách die, že v tomto životě rozkoši sladké sú a zámutkové hořcí. Ale kto jest tak nemúdrý, aby se nenapil rád nápoje zamúcenie pro vyvarovánie ohně věčného v pekle. A nebo kto nepotupí sladkosti tohoto světa, žádaje dobrých věcí věčného života. Čte se také v životě svatého Jana Evanjelisty, že někteří lidé bohatí obrátili sú se ku pokání k jeho kázaní. Potom vidúce sluhy své v slávě světa, pykali a želeli toho, že sú své zbožie opustili. A poznav to v duchu svatý Jan, metlu v zlato a kamenie škřemenie v perly modlitbú svú proměnil jest. A tak jim to vše nahradil, což sú byli opustili. Potom jeden mládenec, vzkřiešen jsa od svatého Jana, zvěstoval jest těm lidem o té slávě, kterú sú ztratili, a o mukách pekelních, které sú jim připraveny. To uslyšavše, zstrašili sú se, a v mysli poraženi jsúc, všecky věci opustili sú. A ku prvnie chudobě a pokání se navrátivše, svět se vší rozkoší opustivše, potupili sú jej. Také přemyšlovánie o těch věcech zahánie lenost při službě Božie. Jakož se čte o jednom mnichu, že jest řekl svému staršiemu: Otče, velmi mne lenost trápí seděti ústavně v této celli. Odpověděl mu stařec, by věděl budúcí muky pekelnie věčně trvajície a je v srdci rozjímal, byť pak tvá cella byla plná červú až do hrdla, snášel by toto jistě trpělivě a netrápila by tě lenost. Nebo nelze jest člověku