[35v]číslo strany rukopisuPuojdú a přijdú naň přehrozně. A svatý Bernart die: Ó, duše má, jaký na tě strach přijde, když opustíš všecky věci, jich přítomnost byla tobě utěšena, milé na ně vzhlédanie, obcovánie přívětivé, same jsúc v strachu do neznámé se pobéřeš krajiny, když proti tobě v húfiech pójdú hrozné potvory tě strašiece. Ó, jaká tu hruoza bude, když se ty přehrozné a ukrutné potvory člověku okážie. O nichž v knihách Múdrosti psáno: Protož že blúdiece ctili sú hady a zvieřata zbytečně, poslal si na ně množstvie němých zvieřat na pomstu, aby viděli, že kto v čem hřeší, že tiem bude mučen. Nebo nenie nemožné ruce všemohúcieho Boha, kteráž jest stvořila okršlek zemský z ničehož, poslati na ně množstvie nedvěduov neb ukrutné lvy nebo zvěř neznámú plnú hněvu nebo duch ohnivý z ust vydávající neb smrad dýmu neb hrozné jiskry z očí vypúštějíce, kteréžto zvěři netoli kúsanie a rány mohly je zahubiti. Ale i vzezřenie hrozné umrtviti. Také jest Job pověděl o tom řka: Nepřietel muoj hroznýma očima na mě vzezřel jest. A v jiném miestě die: Kýchanie jeho, blesk jeho a oči jeho jako viečka, svítanie z ust jeho jako pochodně pocházejí, jakožto lúč ohněm zapálená, z chřípie jeho vycházie dým jakožto z hrnce rozpáleného a vrúcieho, dýchynie jeho uhle řežavé, aby hořelo čině, a plamen z ust jeho pocházie. Druhé ty pekelnie sluhy sú vskutku velmi ukrutní. Jakož děl Job: Shromáždil na mne hněv svój a hruozami škřípěl jest proti mně zuby svými. A David v žalmě die: Otevřeli