[25v]číslo strany rukopisuNebo se čte o jednom svatém, když duch zlý smilstvem jeho pokúšel, prosil jest pána Boha, aby se jemu pokušitel vidomě okázal, i stalo se tak. Tehdy řekl diáblu ten svatý: Co tobě to prospievá, že mne pokúšieš? Neb jest to veliké tvé bláznovstvie. Nebo znáš, kolikrátž koli toho v hřiech uvedeš, že ty hřiech svuoj obtěžuješ a muky své přičiníš? Odpověděl diábel vece: Pravdať jest, co pravíš. Ale však viece li jich v hřiechy uvedu, tiem se déle súdný den prodlí. Nebo se toho dne nade všecky věci lekám, v kterýž tvrdé výpovědi očekávám: Jděte, zlořečení, v oheň věčný, kterýž připraven jest diáblu i anjelóm jeho! Protož abych mohl hruozy té výpovědi[6]„do času“ škrtnuto písařem prodlíti, usiluji lidi tak těžce pokúšeti. Ó, věčný Bože, kterak se tehdáž diábli a biednie hřiešníci báti budú a od hlasu hromobitie tvého lekati. A protož, ó člověče, budeš li chtieti se nebáti toho hrozného hlasu a v ten den veliký a hrozný bezpečen býti, rozeznajž skutky milostivosti, spravedlnosti nynie a milosrdenstvie. Ó, kterak šťastný bude a blahoslavený, kterýž nynie rozumie na chudého a nuzného. Nebo v ten den vysvobodíť jeho Pán. Jakož v knihách Přísloví psáno stojí, že dobře činí duši své muž milosrdný. Činí také hodné ovotce, ktož nynie rozsievají v pláči a v bolesti, tehdáž přicházejíce přijdú, nesúce snopky své s velikým utěšením. Ale mnozí nynie rozsievají trnie a koukol. A