druhé podlé těla očekávají, aby ji přijali, když také bude jim radost netoliko z svých vlastních skutkuov. Ale i z zaslúženie všech svatých. A skrze Jeremiáše die pán Buoh: Jáť jim bydleti káži doufanlivě, a budú mně za lid a já budu jim za Boha a dám jim srdce jedno a cestu jednu, ne jednotu podstaty, ale svazkem lásky. Protož, najmilejší, poněvadž duše mučedlníka, vyznavače a panny svaté a duše tvá budú jedno, tehdy jisté jest, že jich radost bude tvá radost. O tom svatý Řehoř die, že taková jest moc lásky, že všecky věci spojuje v tovařišstvě, že z dobrého, kteréhož někto nemá, však se raduje, když to u jiného vidí. Zajisté tu předivná a mnohá radost v srdce člověčie jest nevstúpila. Nebo jeden každý spravedlivý veškeren v tu radost vejde a ta radost jeho plná bude. Nebo nébrž se všech stran divně se radovati bude vnitř zajísté z čistého svědomie, zevnitř z těla svého oslavenie. Sduolu z krásy a z obnovenie nebe a jiného stvořenie. Svrchu pak z viděnie pána Boha Stvořitele svého a všudy vókol z radostného a utěšeného tovařišstvě anjelóv i všech svatých. A protož svatý Matúš napsal, co sám Pán pověděl: Vejdi v radost pána svého, totiž nesmiernú, kteráž jest na srdce tvé vstúpiti nemohla. O němž die svatý Bernart: Tam nic jiného nebude než radost a veselé. A lidé v tovařišství anjeluov beze všeho nedostaku těla. Tamť bude utěšenie neskonalé a blahoslavenstvie věčné, tuť bude odpočinutie od práce, pokoj