jemu, i řekla: „Hospodine všemohúcí, prosímť hřiešná žena, neodlúčej mne od své jasné tváře a přijmi duši mú k sobě, neboť již umierám.“ A řekši tak, vypustila duši.

Tehdy pochovali ji s velikým pláčem. A když tak velmi plakali IV dni, zjevil se jim Michal, řka k Setovi: „Člověče boží, neplačte viece mrtvých vašich, než jedno VI dní, nebo sedmého dne vzkřiešenie jest budúcieho věka odpočinutie. A pán buoh sedmý den odpočinul ode všeho diela svého. Pak osmý den budúcieho a věčného blahoslavenstvie jest, v němž všichni blahoslavení [s]text doplněný editorem stvořitelem svým a spasitelem, spolu s tělem i s duší nikdy viece neumierajíce, kralovati budú na věky věkóv. Amen.“