své vóli. I poslechl si ji a slova má jsi přestúpil.‘

A když sem ta slova slyšel, opět padech na zemi, modle se pánu bohu: ‚Pane všemohúcí a milosrdný bože otče, nebuď zahlazeno jméno památky tvé velebnosti, ale prosímť, přiviň duši mú k sobě, neboť umierám a duše má vycházie z úst mých! A nezamietaj mne od tváři tvé jasné, nebo z bahna z země stvořil si mě!‘ I řekl ke mně buoh: ‚Adame, protože srdce tvé milovalo uměnie, tvé sémě přisluhovati mi bude na věky.‘

Když mi tak řekl pán buoh, poklonil sem se pánu a řka: ‚Ty jsi věčný buoh svrchovaný a všechna stvořenie dávají tobě chválu a čest. Ty jsi nade všecky a nad každé světlo svietíš se Ty si pravé světlo živé, neobsežené moci. Ty činíš s národem lidským veliké věci milosrdenstvie tvého.‘

A když sem se tak pánu bohu modlil, ihned svatý Michal uchopil mě za ruku, i nesl mě do ráje navštievenie a viděnie božieho. A drže prut v ruce své, udeřil jím u vody, ješto biechu v ráji, a staly sú. I postavil mě zase na témž miestě, kdež mě byl vzal, do ráje. Slyš, synu mój Set! Když sem pojedl v ráji z dřeva uměnie zlého i dobrého, zjeveny sú mi opět tajné věci budúcie. Poznal sem a srozuměl sem, které věci budúcí měly přijíti na tento svět ot boha stvořitele pokolení lidskému. Věz, Set, synu milý, žeť ukáže se buoh v plameni ohně velebnosti své a vydá lidem přikázanie svá a zápovědi a budú jej osvěcovati v domu přebývanie velebnosti jeho. A tu budú slaviti pánu bohu svému na zemi, kterúžto připravil jim. A tu přestúpie přikázanie jeho, a když to učinie, zazžena bude posvátnice jeho a země jich spustne a oni rozptýleni