[79]číslo strany rukopisunereptají, ale s Jobem říkají: Pánbůh dal, Pán Bůh vzal, buď jméno Páně požehnáno. Víme všickni, že smrt naše i dítek naších jménem velmi přijemným, totiž snem se jmenuje. Jakož pak dítek naších, když spí, nepláčeme, ale tomu raději sme, nežli by po ulicích běhaly, tak také jich i mrtvých nemírně nemáme plakati, poněvadž spí a po těžkých prácech a půtkách smrti odpočívají. Nemohou sic rodičové býti jako špalek, pařez neb kámen, aby se pohnouti a dítek poželeti neměli, nebo jsou veliký dar boží dítky šlechetné, poslušné, dobře zvedené, protož když je Bůh usmrcuje a odsud bere, kdo by neplakal? An se lakomec rmoutí, jestli jeden neb dva zlatý stratí, ješto se peníze mohou snázeji nabýti než zdarné dítky. Potom když Bůh rodiče dítek zbavuje, tehdáž je metlou svou tresce. Které pak Bůh tresce, nechce, aby železní a zavilí byli, ale ty metly jeho cítili a jemu se kořili. Protož nehřeší, když dítek pláčí, když jen to[82]číslo strany rukopisuliko[2]v tisku je chybné stránkování, text navazuje mírnost zachovávají. Ti hřeší, kteří jsou v pláči neukojitedlní, nemírní, příliš naříkají, za čas dlouhý se spokojiti nechtějí, ješto tím nic neprospívají, nebo kdo co může proti Bohu? Nýbrž takovým nemírným horlením Boha hněvají a jemu k většímu trestání příčinu dávají.

Toť jsou ti spůsobové, kterými dítky své Bohu obětovati mají rodičové. Nežádá a nepotřebuje toho Pán Bůh, aby jako za zákona Starého jemu při obětování dítek beránky, hrdličky, holubičky obětovali. Od těch věcí[cx]věcí] wěcy nás Pán Kristus příštím svým osvobodil, ale ač ty věci sou shlazeny, však rodičkám křesťanským slouží k poučení a z těch naučiti se mohou o svém povolání, nebo Bůh šestinedělkám hrdličky a holubičky proto obětovati přikázal, aby je tím o jejich povinnosti napomenul a k mnohým dobrým ctnostem a povahám nabídl a navedl. Nebo ti, kteří přirození všech věcí[cy]věcí] wěcy spytují, o hrdličkách a holubičkách píší, že