„Ra[51v]číslo strany rukopisuzi tobě, na každé léto ve jmě mé svieci v kostele ofěruj. I ti, i ktož to učiní, utěšenie přijme a dobře jemu bude.“ To ona potom viec činila a na všem veliké prospěšenstvie měla.
Potom, když sv. Blažeje z žaláře vyvedše, nikakž přemluviti nemohli, kázal jej súdce, za ruce pověsiec, železnými hřebeny dráti a opět v žalář vsaditi. Tehda jedněch sedm bohobojných žen přišedše počechu jeho sv. krev po zemi zbierati. To pohané uzřevše[aou]uzřevše] vrzewſſe, před súdci je přivedli, jenžto jich poče ponúceti, aby se modlám modlily. Jemužto ony odpověděchu: „Chceš li, ať se tvým bohóm modlíme, kaž je[aov]je] gie k jezeru přinésti, ať jim tváří omyjem a jim se s poctivostí pomodlíme.“ To súdce uslyšev, velmi vesel byl a ihned své modly k jezeru přinésti kázal. Tehda ty ženy sv. pochopivše ty modly v jezero uvrhly a řkúce: „To uzříme, jsú li toto praví bohové.“ To súdce uslyšev, velmi se rozhněvav na své sluhy, poče volati a řka: „Proč jste našich bohuov nedrželi, aby u vodu nebyli uvrženi?“ K tomu oni odpověděchu: „Lstivě mezi sebú tyto ženy pomluvivše, naše bohy v jezero uvrhly.“ K tomu ty sv. ženy odpověděchu: „By to byli praví bohové, byli by se toho ostřéhli, převědúc, co jsme jim chtěly učiniti.“ Z té se řeči súdce rozhněvav, káza olovo rozškvařiti[aow]rozškvařiti] rožſſkwarzyti a sedm košil brněných v uohni rozhřených s jedné strany položiti a z[aox]z] s z druhé strany sedm košil z plátna krásných kázal učiniti. A když se to vše stalo, dal jim súdce na vuoli, které by sobě chtěly voliti košile, horúcé li, čili plátenné. Tehda jedna z nich vystúpivši, a ta dva malá syny mějieše, s jasnú myslí dvě košili plátennie pochopivše v uoheň vrhla. A v túž hodinu jejie dva syny, přistúpivše k ní, vecešta: „Neostavuj nás po sobě, milá matko. Jakež jsi nás věrně vychovala, takež nám k nebeskému příbytku pomoz.“ V tu dobu kázal ty sv. ženy, za ruce pověsiec, železnými hřebeny dráti. A když v těch mukách bez přestánie hroznú bolest trpiechu, anděl Boží, přišed z nebes k nim, jich posilnil a řka: „Nebojte se, nebť po malé hodině věčnú odplatu vezmete.“ Zatiem súdce kázal je v uoheň umetati, ale Boží mocí nic jim oheň neškodil. Jimžto súdce vece:
