[44r]číslo strany rukopisuvece: „Toho je nelze, kněže.“ K němužto sv. Bazilius vece: „Budu li do šesté hodiny zajtra živ, co tomu učiníš?“ Žid vece: „Budeš li do té hodiny živ, tehda já také umru.“ K tomu sv. Bazilius vece: „Umři, hřéchu, a buď živ v Jezu Kristu.“ Žid vece: „Vědě, co tiem slovem mieníš. Budeš li do té hodiny živ, učiním to, nač mi namlúváš.“ Tehda sv. Bazilius, kterakžkoli podlé přirozeného běhu v tu hodinu umřéti měl, však za to Boha poprosiv, nazejtřie až do polodne živ byl. To žid Josef uzřev, velmi se podiviv, v Jezu Krista uvěřil. A svatý Bazilius, vší svú sílu sebrav, do kostela všed, toho žida pokřtil a inhed se[ali]se] ſie na své lože vrátiv, skončal a Bohu se dostal. To se dálo po Božiem narození tři sta a sedmdesáté léto. Amen.
O svatém Janu Allexandru
Svatý Jan, patriarcha allexandrský, jsa jedné noci na modlitbách, uzřel u vidění jednu pěknú pannu v olivovém roždí[alj]roždí] ruždi v věnci podlé sebe stojiec, jížto se velmi podiviv otázal, která by byla. Jemužto ona odpovědě a řkúc: „Já sem milosrdenstvie, Syna Božieho z nebes [jsem]text doplněný editorem na zemi svábila, pojmi sobě za chot a budeť libo.“ Tehda sv. Jan tomu urozuměv, že skrze olivu znamenává se[alk]se] ſie milosrdenstvie, od toho dne jal se tak všem chudým milosrden býti, až jednú již jinak lidé jemu neřékáchu než Jan almužník. Od něhožto jest najprvé pošlo, že špitálníci chudé a nemocné své pány nazývají až do svého dne. Neb jednú svých slúh pozvav k sobě[all]sobě] ſkobie, jim rozkázal a řka: „Jděte po všem městu, popištež všecky mé pány, kteréž naleznete.“ A když k tomu sluhy neurozumiechu, sv. Jan jim vece: „Ty jisté, ješto vy chudé žebráky nazýváte, ty já své pány a své pomocníky nazývám, neb jich pomocí člověk muož nebeské královstvie obdržeti[alm]obdržeti] obdrzžieti.“ Chtě také sv. Jan všeliké lidi, aby almužny rádi dávali, zochviti, rosprávieše často tuto pověst a takto řka: Když jednú jedni chudí na slunci sediece se[aln]se] ſie hřejiechu, [pomlúvajíce]text doplněný editorem[25]doplněno podle Pasionálu kališnického o[alo]o] od těch, kteří almužnu rádi dávají a kteří neradi. A bieše těch časuov v té vlasti jeden mýtník, jemužto bylo jméno Petr, člověk bohatý, ale velmi chudým ne[44v]číslo strany rukopisumilostivý,
