Ps37,14 Ale já jako hluchý neslyšiech a jako němý neotvierajě úst svých.
Ps37,15 I učiněn sem jako člověk neslyšě a nemajě v ustech svých odmluvenie.
Ps37,16 Nebo sem v tě úfal, hospodine, ty uslyšíš mě, hospodine bože mój.
Ps37,17 Nebo řech: „Nikdy nevzradují se mně nepřietelé moji, a když se pohybují nohy mé, na mě veliké mluviechu.“
Ps37,18 Nebo já u biči hotov sem a bolest má přede mnú veždy.
Ps37,19 Nebo nespravedlnost mú jáz zvěstuji a zmyšli za hřiech mój.
Ps37,20 Ale nepřietelé moji sú živi i potvrzeni sú na mě i rozplozeni sú, již nesprávně nenávidí mne.
Ps37,21 Již zaplacijí mi zlé za dobré, omlúváchu mě, nebo následovách dobroty.
Ps37,22 Neodstupuj mne, hospodine bože mój, neodchoď ode mne.
Ps37,23 Přizři ku počátku mému, hospodine bože spasenie mého.
Pokoj věčný daj…
Neodstupuj mne, hospodine bože mój, a neodchoď ode mne.
Ps40,2 Blažený, jenž pomní na chudého a nedostatečného, v den zlý vypraví jeho hospodin.
Ps40,3 Hospodin jeho schová a obživí jeho a blažena jeho učiní na zemi a nepoddá jeho v rucě nepřátel jeho.
Ps40,4 Hospodin pomoc pošli jemu na lože bolesti jeho, všicknu posteli jeho obrátil si v nemoci jeho.
Ps40,5 Jáz řekl: „Hospodine, smiluj sě nade mnú, uzdrav duši mú, neboti sem shřešila tobě.“
Ps40,6 Nepřietelé moji řekli sú zlé mně: „Kdy umře a zahyne jmě jeho?“
Ps40,7 Ačtě vyšel, aby uzřel, ješitnost vzmluvieše, srdce jeho shromazdilo nespravedlnost sobě.
Vyndieše ven i zmluvieše Ps40,8 též.
Proti mně šeptáchu všickni nepřietelé moji, proti mně mysléchu zlé mně.
Ps40,9 Slovo nepravé ustavili proti mně: „A čili ten, jenž spí, nepřiloží, aby vstal?“
Ps40,10 A toť jest člověk miera mého, v němž jmějiech naději, jenž jedieše chléb mój, uveličil proti mně přelščenie.
Ps40,11 Ale ty, hospodine, smiluj
