[69r]číslo strany rukopisus jasným náboženstvím v srdci se radujíce, k oltáři jidešta, boha chváléc a řkúce: „Věrný hospodin ve všech svých sloviech a svatý ve všech svých skutciech,[73]Ps 145,17 vykúpenie jest poslal hospodin lidu svému. Aj toť jest náš Spasitel na věky věkóv. Přijeli sme hospodina s jeho milosrdenstvím prostřed chrámu tvého.“[74]Ps 48,10 Zatiem pojide Matka božie, nesúci všeho světa Spasitele na svých rukú, potom po nie jdieše Anna, svatá prorokyně, boha chváléc a jemu děkujíc. Ó, kterak jest toto bylo u malosti lidí krásné zřízenie a slovutné přihlédanie! Čtvero jich s dietetem k oltáři jidechu, protoť jsú byli všech věkóv národové. Neboť jsú také jiné dietky při tom byly, i dievky i mužie, staří i mladí, protož aby se proroctvie naplnilo, ješto bylo dávno řečeno: Mladí i také děti, staří, chvalte jméno božie.[75]Ps 117,1
Tehda, když tak k oltáři přijdechu, Matka božie s velikým náboženstvím k oltáři jdúc poklekši, svého syna obětovala milému bohu Otci, takto řkúci: „Přijmi, všemohúcí bože Otče, tuto mú obět, syna mého prvorozeného, ješto s mě jemu nedóstojnú matkú učinil.“ Tehda to řekši, tu na oltáři dietete ponechala, s jinými před oltářem stojieci, mile v jeho svatú tvář patřieše, vidúci jeho, an na oltáři leží, bohu dieky [69v]číslo strany rukopisuvzdáváše. A děťátko to na svú milú matku i na toho každého, ješto před oltářem biechu, mile na ně vzhlédáše. Také tu jiní kněží při tom biechu, a to podlé obyčeje Starého zákona jakožto dietě chudých lidí za ofěru u pěti penězích vyplaceno bieše. Tehda Matka božie přistúpivši k oltáři, jasnú myslí to milé dietě s oltáře vzela jest a k tomu dva ptáčky nebo holúbky od svatého Jozefa vzela jest a nábožně poklekši, oči svoji v nebe zdvihši, vece: „Přijmi, milosrdný hospodine, tuto ofěru, jenžto tobě toto naše mladé děťátko, tvój milý synáček, dnes najprvé ofěruje.“ A když ona tak klečéci nábožným srdcem mluvieše, tehda dietě Ježíš to slyše od své matky, svoji ruce k svýma ušima přičini a oči k nebi pozdvihlo nebo vzdechlo, a jakž koli ještě nemluvilo, nebo jedno čtyřidceti dní vstáři bylo, však těch ptáčkóv ručičkama dosaháše, své milé matce pomáhaje ofěrovati.
Potom tuto ofěru dospěvše, Matka božie s Jozefem s Jerusalema vyšli i šli k svatéj Alžbětě, jakož jest Matka božie zamyslila, prvé než by z toho kraje vyšla, aby milú svatú Alžbětu navštievila a svatého, milého Jana ohlédala. A když tam Matka božie k svatéj Alžbětě přišla, velmě se mile uzřechu a utěšený sobě hody učinichu. V tu dobu svaté děťátko veliké utěšenie mělo jest. Tuť se také tě dvě
