[53v]číslo strany rukopisuAlžběta, příbuzná tvá, i onať jest počala synem v starosti své,[35]L 1,36 tehda hned Matka boží vstavši a s ní Jozef, pěstún její, jakož svatý Lukáš ve Čtení praví, šla jest pospěšně na horu k svaté Alžbětě do domu muže Zachariášova, otce svatého Jana, křtitele božieho. To svatá Alžběta uslyšavši, radostně vyšla proti nie. Tehda Matka božie vece k nie: „Zdráva buď, má milá sestro.“ K tomu svatá Alžběta, jakožto v pravé milosti se ukázavši, k nie zavola a řkúc: „Požehnaná si ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého. Odkud mi jest to přišlo, že matka mého hospodina přišla jest ke mně!“[36]L 1,39–43 Jakož brzo Matka boží svaté Alžbětě pozdravenie vzdala, tak ihned děťátko, svatý Jan, jsa v břiše matky svéj, Ducha svatého naplněn bieše. A tu pravie mistři světí, že se jest to mohlo nad přirozenie státi boží mocí, že jakož, jsa svatý Jan v břiše matky své, svému Spasiteli poradoval se, takež se jest v túž hodinu poklonil. A v tu dobu Matka božie svaté Alžbětě v tej radostivé hodině odpověděla a řkúc: „Velebí duše má hospodina. A veselil se jest duch mój v bohu, duch mój v Spasiteli mém. Nebť jest vezřel na pokoru dievky své, aj toť z toho blahoslavenú budú [54r]číslo strany rukopisumě nazývati všichni národové. Nebo veliké věci učinil mi jest, jenžto mocný jest a svaté jméno jeho. K tomu milosrdenstvie jeho od národu až do národu bojícím se jeho. Učinil jest v svém rameni, rozehnal pyšné mysli srdcí jich. Zsadil jest mocné z stolice a povýšil jest pokorných. Lačné nakrmil jest dobrými věcmi a bohaté nechal jest prázdné. Přijal jest Israhele, služebníka svého, zpomenul jest na milosrdenstvie své. Jakožto jest mluvil k našim otcóm, k Abrahamovi a jeho národóm, na věky.“[37]L 1,46–55 Tehda tak počevši, tuto drahú piesničku všicknu skonala, potom s svatú Alžbětú spolu šedše po cestě, tázáchu sebe s obú stranú, kterým jsta činem dětmi počela. O tom mezi sebú radostně rozmlúvajíc a veliké utěšenie a veselé v duši majíce. Tehda přebyla tu Matka boží u svaté Alžběty čtyři měsiece,[38]L 1,56 jie s velikú bázní poslúchajíc, jako by toho nepomněla pro svú velikú pokoru, žeť jest Matkú boží a jsúc královna nebeská a všeho světa paní. Ó, kteraká jest to tehdaž byla přesčastná čeled spolu se sebrala. Ó, kterak přeslovutné dvě matce s svými děťátky, Maria Spasitele všeho světa, svatá Alžběta svatého Jana Křtitele v sobě nosiešta, a při nich dva starce svatá,