a syn nám dán jest.“ To u veliké jistosti slova božieho mluvieše a řka: „Jakž koli po dlúhých časiech má naplněno býti, však jsem tiem jist.“
Mohla jest býti po všem světě o tom pomluva a mezi hospodinem. S jedné strany lidského národa rozum k bohu mluvieše a řka: „Milosrdný hospodine, známe se v našich hřieších, ale k tobě naše učiněnie velmi malé jest, nebude li tvého svatého smilovánie v tvém svatém božství, zahyne tvé stvořenie. Nebo jest v tobě múdrost i milost, jenž jsi velikost v svéj moci ukázal, když jsi svět z ničehož ráčil stvořiti. Múdrost také jsi svú ukázal, že v rozličné tvářnosti přirozenie jiné a jiné a ve všech věcech v divném zpósobení. A milost jsi svú volně ukázal, by se již nad námi ráčil smilovati, vezma na se své svaté tělesenstvie, nebo tak o tobě David prorok píše, že tvé smilovánie jest nade všeckny skutky tvé.“ K tomu jest božstvie odpovědělo: „Najmenší věc jest nepodobná, bohu učiniti nepřirozená, jakož tehda sličné móž býti, by buoh tělesenstvie rozličným nedostatkóm poddané přijal?“ „Tvé božstvie nikda zahynúti nemóže, protož, když ráčíš, naše člověčenstvie přijma, nás vykúpiti muožeš a v tom velikú svú milost světu ukážeš. Nepřirovnávaj nás, ó, milý hospodine, k anjelóm spadlým od tebe, neboť jsme tě žádným pokušením nehněvali, než svú zlú vólí a zlostí jsme proti tobě provinili. Ale my, hřiešní, svú přirozenú křechkostí diáblem jsme přemoženi, proti tvéj svaté milosti jsme zavinnili. Protož, milý hospodine, ukaž moc svého božstvie pod stienem našeho člověčenstvie a svú múdrost schovaj v milostivém dětinství. A ukaž nám své milosrdenstvie.“ V tom rozumě tak praví svatý Augustin, že by se krašejí ani milostivějí boží milost nemohla ukázati, než když tělesenstvie přijme, nebo nevěčný člověk věčného boha rozhněva, za to dosti učiniti nemóže, ale mocný buoh dáti a učiniti móže dosti za člověka, také všemu světu velebně svú milost ukázal. V tom také svatý Bernart rozumně svaté Čtenie vykládá o zvěstování Matky božie, že když Otec buoh z své milosti navrácenie ráčil jest k nám sjednati, v tom sjednání bieše před bohem jakožto pohádka mezi Spravedlností a Milostí. Spravedlnost takto mluvieše: „Spravedlnost, hospodine, a vždy tvój súd pravý. Ty s, hospodine, prvním lidem řekl, ješto
