k oltáři, jakož by v starých letech byla. Tudiež obět ofěrováše, s jinými pannami Joachym a svatá Anna pomodlivše se v chrámě, s dietetem Marijí domóv se vrátili.
Tu dievka svatá bydléc doma, boha vždy chváléc, nábožně jest bydlila, anjely často vídajíc, mnoho utěšenie od boha majíc. Jakožto píše svatý Jeroným list k Romanovi i také k Eliodorovi, že tento obyčej svatá dievka v starších letech jmějíše, ráno počnúc, až do třetie hodiny modlila se jest a od třetie hodiny, což bylo potřebie, do božieho chrámu dělala a hned do něho vešla, pakli kdy z chrámu vyšla a kto ji potkáše, dobré jitro nebo dobrý den nebo dobrý večer jemu vzdáváše a jinak také nepoděkovala, než vždy řékajíc, pochválen buď milý buoh. O nie také praví svatý Ambrož v knihách svých O pannách a řka: „Božie milá Matka pokorného byla srdce, řiedko jest mluvila, k tomu tichého chodu, múdrého smysla, v učení bieše snažná, v zezření stydlivá, ctných mravóv plná.“ Také o ní praví svatý Jeroným: „Této dievky svaté nikdaž žádný hněvivé jest neviděl ani kdy kto od nie marné slovo uslyšal, ale její řeč tak jest byla milosti plná i tak slyšeti milá, jakož by hospodin milý sám mluvil, k tomu bieše opatrná před svými družičkami, toho ostřiehajíc se, aby žádné nižádnú řečí nepohrzela, ani se kdy oplzle zasmála, ani kdy jedna druhé křivdy učinila, ale aby vždy boha chválily,
