jim radila.“ Byla také v jedení, v pití, v spání skrovná, jakož o nie píše svatý Ambrož v knihách O děvicích nebo o pannách, bez pitie a bez jedení, nebo ne pro jeho chut ani rozkoš, ale jedno pro toho života posilněnie to činiec, vždy boha na paměti jměla, skrovně také spala, bedlivým spáním ze sna k bohu vzdychajíc a pána boha vždy chváléc. Svatý také Jeroným nalezl v jedněch židovských knihách, jakožto psáno jest: „Maria byla postavy prostřednie, tváři násmědé, černých obočí, vezřenie milého a nábožného, obličeje okrúhlého, v rukú prstóv okrúhlých, vlasóv na hlavě nákadeřavých, promluvenie múdrého, chodu tichého, ve všech mraviech obyčeje šlechetného.“ Protož byla tak svatého vezření, že kterýž člověk jí v tvář vezřel, ten ihned jest počil na sobě, žeť jest zbaven zlého myšlenie. Tu také zvláštnie utěšenie v chrámě jmějíše, že jí anjel z nebe pokrm přinosieše, s její svatú milostí pokorně rozmlúvaje a ji k milému hospodinu zažíhaje, dávaje jí rozuměti, že božím přikázaním má ji se ode všeho zlého vystřiehati.
Tehda, když tak často v chrámě bohu milému slúžila, přišla jest ke čtrnádsti letóm, podlé obyčeje dávnieho ustavenie jal se kněz volati obecně, jenžto kteráž by panna byla v chrámě a došla čtrnádste let, aby se zase domóv z chrámu vrátila
