Albertus: „Coť jest hlava hadová? Toť jest diáblu stroskotati jeho moc, k tomu obrániti se, jeho pokušení silně ostáti.“ Protož, tieže li kto z nás, byla li jest kdy s ženského národu, ještoť by tak veliké svítězenie učinila, nikda jest nenalezena ve všem Starém i Novém zákoně až to do těch jistých časóv, ješto Maria, Matka boží, se jest narodila, ješto dnes milého Spasitele svú pokorú přitáhla, pod svú moc diábla potlačila, mocně jeho hlavu stroskotala, protož nám všem, hřiešným, za obránci jest dána. Toť se tato královna narodila, o niežto anjelé v nebesiech zpievají, patriarchy rozličná viděnie vídali, světí proroci prorokovali, o niež také světí evanjelisty píší, apoštolé jsú kázali. Toť jest tento keř hořící Mojžéšóv zjevený, jenžto hoře neshořieše. Takež tato dievka jsúc Duchem svatým zapálena, svú milostí plna bieše, v svéj svatosti vždy hořéc, svú milostí všechny hřiešné těšéc. Ta milost v ní se trojíše, nebo svú duši beze všeho chriecha chováše, bližnieho jako sebe vždy milováše, ale pána boha mnohem viece nade všeckno milovala jest. Toť jest to zlaté vědro, v němžto jest manna, totižto nebeský chléb schován jest byl. Takež tato svatá dievka jsúc jakožto zlatá nádoba, v niežto chléb anjelský schován jest a jej v sobě nosila, ješto všichni lidé mají pokrm v jeho milosti. Totoť jest ten prut Áronóv, jenžto nad přirozený běh jest ovoce vydal.
Takež
