[101v]číslo strany rukopisulakotú člověk viece jeda neb pie, než slušie, ukrátí sobě života, ztratí sílu, upadne v nezdravie a smysl nejednú ztratí, jakož to zřiedlně vidíme do opilcóv.
Sedmé má sě člověk rozmysliti na nepravost smilstva; neb jest jistě veliká nepravost, že smilný najprv svú duši, a potom i toho, s nímž páše smilstvo, poddá diáblu. A pakli j’ dřéve jej držal diábel, aneb onoho, s nímž smilní; ale dále a mocnějie přivieže jej i se k diáblu, nerozmysle se na to, že j’ Kristus svú svatú krví kúpil duše lidské. A pakli by kto sám svú duši zšeředil němým hřiechem, ó, kaká j’ to nepravost, až jest pro ten hřiech buoh přepustil, že j’ se pět měst propadlo do pekla, a nechtěl sě naroditi, až sú prvé zemřeli té noci všichni, ktož sú byli v tom hřieše. Ó, kak rúče mine ta smilná lahódka, tělu a duši ostane věčná čtice, ač sě toho zde nebude káti. Pakli kto die: „Mlád jsem; nechť sobě povoli v tělesné žádosti; nechť svět poznám, a potom sě budu káti,“ téžť jest právě, jako by řekl „dám sobě nožovú ránu a potom pójdu k lékaři“. Právě li j’ to? Zdali rána, ješto sě v jednu malú chvílku stane, nemosí dlúho huojena býti, a nesnadně uléčena? Takéž, ktož se chce právě káti, mosí[w]mosí] moſſy želeti, donidž jest najdále živ, toho, že j’ přestúpil kázanie božie. Jest liž to pak pravé učiniti, jehož má, by sto let živ byl, věč želeti?
A ktož sě na ty rozmyslé[x]rozmyslé] rozmysſſle nepravosti, móž sobě tiem tvrd učiniti ostnec svého svědomie, ež tiem nesnáze přemóž jej hřiech, nechtě se rád zšeřediti; a snáze strpí pokánie, ač jest i tvrdé, za ty hřiechy, kterými j’ vinen, aby sě mohl očistiti.
[Aby se hřiechu střiehl]text doplněný editorem[59]doplněno podle Erbenovy edice (1852, s. 185)
Má také člověk ostr učiniti ostnec svého svědomie, aby hřiech odehnal dřéve, nežli povolí jemu. I móž jej tiem obostřiti: bude li vždy pomnieti den své smrti; a bude li sě rozpomínati, že j’ nás vykúpil syn boží, ne zlatem, ani střiebrem, ale svú svatú krví; a obmyslí li, že ten, jenž ny jest kúpil, bude nás súditi u pravé spravedlnosti; a coť sě tiem nechce zostřiti, když se pilně člověk rozpomene na den své
