Kázaltě buoh „miluj jako se;“ točíš s přirozenímť jest dáno, aby se miloval, netřebať toho přikázati; ale potřebať jest, ať by bylo ukázáno, kak se máš milovati. A toť jest tu ukázáno, kdyžť jest řečeno: „Miluj boha nade vše.“ Byť řečeno bylo: „Miluj se,“ snad by zablúdil. Neb praví svatý Augustin: „Nevědě kakýms činem nevýmluvným, ktož koli sám se miluje, ale ne boha, ten nemiluje sebe; a ktož boha, ale ne sám se miluje, ten se miluje.“ Neb ktož sám sebú nemóž živ býti, jistěť umře, se miluje. A protož nemiluje se, ktož, aby nebyl živ, miluje se; ale když kto to miluje, jímž jest živu býti, ne se miluje, i miluje se viece, jenž proto sebe nemiluje, aby to miloval, jímž živ jest. Jako oráč zdá se, by viece obilé miloval, než se, že tak mnoho pracije pro ně, avšak ne pro obilé pracije, ale pro se, aby se obilím živil. A tak i viece jiných přikázání buohtě přikázal; když ta plníš pro milost boží, se miluješ.
A takéž miluj i bližnieho, ani sebe miluj, ani bližnieho tú oblastní milostí, od jiných se lúče; tať jistě i od boha lúčí. A nebudeš slušeti k nebezpečným časóm, o nichž praví svatý Pavel: „Budú lidé, ješto sám se každý bude milovati.“ A toho zlého také nebudeš účasten, co se té oblastnie milosti a odlúčené od jiných přídrží. Neb inhed svatý Pavel přičinil jest, co se jiného zlého přídrží, toho oblastnieho milovánie, řka: „Ješto budú sbožie milovati, vznešení, pyšní, hánce božie, neposlušní otcóv, nevděční, s šeřednými hřiechy, neduchovní, bezduší, utrhači, smilní, bez dobrotivé štědrosti, zrádce, nestydatí, oslepení, viece rozkoš milujíc nežli boha, podobenstvie jmajíc, jako by slúžili bohu, ale šlechetnosti božie služby a jejie moci, jež z nie pocházie, odřekvše se.“ Neb všecko toto zlé od toho jako z studnice pocházie, ješto jest najprv položil svatý Pavel, řka: „Budú lidé, ješto každý sám se bude milovati.“ Protož ktož chce právě bližnieho milovati, má se sám najprv uměti milovati; a ten se umie milovati, ktož miluje boha, i činí
