dní a v těch dnech nikdiež jest déšť nepršeł. I ptał sem se některých: „Bývá li u vás déšť aneb prší li kdy a zima u vás veliká li bývá?“ O zimě, kteréž sem se tázał, pravili: „Co jest to zima? Pověz nám.“ A když sem jim pravił, kterak se země zavře zimú a voda se stydne i řeky veliké tak velmi, že po nich chodí i s vozy jezdí, velmi se tomu smáli, a kteříž z země své nikdíž nebývali, věřiti nechtěli. O dešti mi pravili, že u nich nikdý nebývá, nebo neprší. I tázał sem se jich, kdež pak vodu berú po krajinách aneb čím se země svłažuje, aby zrost úrodám dávati mohła, i zpravovali mě tak, že když najvětší horko, že tehdáž najvíce vody mají, nebo když jest horko veliké, tehdy Nýlus řeka rajská rozvodní se a vystoupí z břehuo svých a najméně vystupuje nad břehy své łoktův 16 a také viece, 20 łoktuov výše nevystupuje, totižto nad břehy. „I rozlije se po všech údolích i po rovninách a naplní všecky čisterny i studnice náše i svłaží zemi, a tak vody dosti dá mnohým krajinám a zvłáště těm krajinám, kteréž sou blízko moře, neb moře zepře Nýlus řeku, že jí v se nedá téci, a tak se zpátkem zdouti musí a rozvodniti se.“

V Ejiptě domu dřevěnného žádného sem neviděł a netoliko domu jednoho dřevěnného, ale ani krovu na domu z dřeva, a tak krátce nic od dřeva, než domové sou všecko kamenní a sou všecko klenutí od země až do vrchu. Obyčejem jich sou dosti pěkní, nízcí sou, neb jich mnoho jest v zemi, a některých tak jest mnoho v zemi jako nad zemí, neb sú tak děłaní pro veliké horko, kteréž u nich jest, a také do těch domuov vrchem najvětčí světło jest. Protož proti domom těchto zemí našeho jazyku sou velmi nekřtałtovní, zvłáště na pohledění, ale proto sou dosti nákładní. A v duom jest jíti po stupních kamenných jako do pivnice a to dobře hłuboko a tepruv tam v zemi pokojové sou pěkní a rozličně děłaní. Někteří sou velmi pěkní a ozdobení drahými věcmi, a kteří sú chudších, ti sú toliko vnitř vydynchovaní a sú velmi bielí, ješto jich ničímž neočadí, zvłáště ohněm, kteréž hned v domích svých nemají, leč někteří toliko