rozličné milosti? A dělil s milost na dvé a pravě, že jest dvoje milost: tajná a zjevná, vnitřnie a zevnitřní, a o všech jejich rozličných kusiech. Neb s najprvé pravil, co jest milost v sobě sama. Pravíš také, kterak milost má míti proměnu rozličnými šlaky. Pravíš také a zvlášče to s kázal znamenati každému milovníku i poručil s, aby milost tajně vedl a skrytě; a pakli se to vdy tajiti nemohlo a to se zjevilo, kterak tomu učiniti má aneb k tomu odpověděti má, ač ji co potká. A v tom si položil v svých těch knihách několiko naučení, kterak se z takých protivných pótek vyséci a vymluviti jmá, a jiných mnoho kusuov, ješto je vieme, komu se to k libosti vypravoval a vypsal. Nebo to také vieme, že s pravil, že k milosti sluší druhdy smích, druhdy smutná postava. Pravil s, že k milosti sluší ústavnost, a ta muože býti rozličná. Pravíš, že k milosti sluší ústavnost, jenž druhdy s svobodnosti přicházie, druhdy z útulnosti. Pravíš, že k milosti sluší vzdychání. Pravíš, že milost má své zvláštnie na světě svá zvláštnie znamení, svá zvláštnie hesla, své zvláštní řeči skryty. Také to vieme, kterak s vykládal ústavnost a kolikera jest, kdy má i zjevena býti, kdy má proti komu tajena býti. Pravil s, co jest útulnost a kterak má býti, kterak se má dáti znáti, kdy má ukázána býti a proč má býti a co slove a odkadž muož pojíti.

To vše vieme i mnoho