sebú sám žádný jist není proti nám, mlč, Tkadlečku, a měj to od nás za naučenie. To, cožť sme pravili, toť jest tak! Všichni jsú lidé v naši moc poddáni, buďto kteréhožkoli obyčeje aneb kterýchžkoli vášní neb kteréhožkoli přirození, tyť my po své vuoli a po rozkázaní svrchnieho zpravitele mistrujem, jedny viece, druhé méně. A ti lidé, což od nás zde na zemi trpie, toť jim na onom světě umenšeno bude, ač to s volnostie přezřie a míle přijmú. Shlédni, Tkadlečku, kdy kde kamenem co dělati chtie, že jej prvé tvrdými kladivy tepú a teší sem i tam jím obracujíc, nic tiem úmyslem, by se nehodil, ale tiem úmyslem, aby kamenník vhod sobě učinil a ku póžitku přivedl. Vidíš také, kdy kto obilé které požiti chce, prvé, nežli je ku póžitku svému přivede, mnoho s ním práce míti musí: prvé zorati dědinu, zdělati, osieti, zvlačiti a potom sžíti, sušiti, někdy pražiti, vymlátiti, vybiti, druhdy vařiti, mléti, až vždy ku póžitku přijde a na své miesto, jakož býti má. Ba, ved, Tkadlečku, by tebe žádný nekázal, a ty by se sám neznal a ty by snad nevěděl, kto jest Buoh tvuoj! Zdali s neslýchal řeč múdrých lidí, ješto pravie: „Ktož se tak zapomene, že Boha svého poznati nechce, ten ni sobě, ni žádnému vhod nenie, neb nevěda Boha nic neví, a nevěda to, což věděti má, i upadne v neposlušnost, z neposlušnosti v zhrdánie všelikakého tresktánie, [z]text doplněný editorem zhrdánie tresktánie v zapeklitost zlosti, z zapeklitosti v uoslepenie všeho zlého, ze všeho zlého na věčné zatracenie.“

Mlč a seznaj se sám, co si, od koho s pošel, kýmž s stvořen, co máš činiti, co máš znáti a co poznaje věděti a zvěda toho se držeti a k dobrému požívati. Věz to uplně, žeť jest mnoho úžitečnějí tobě i každému se samého seznati a se právě poznati a Stvořitele svého, od něhož s to pošel, nežli by uměl seznati všech svrchních planétů jich přirozené běhy, moc všeho kořenie a moc všeho drahého kamení anebo lidského přirození a jich rozličné obyčeje. Neboť tobě praví Pavel apoštol i každému takémuž, ješto o světskú múdrost stojí, a řka: „Múdrost toho světa jest bláznovství před Bohem.“ Neboť ta uměnie a ty všecky věci světské brzo minú a zahynú, ale ty svým pravým seznáním k Bohu nikdy nemineš anižto zahyneš, buď v kterýchžtokoli protivnostech, ještoť sú od Boha, jimiž tě tresktati mínie.

Protož mlč a Bohu pilně děkuj, že jest tě té, před Bohem dosti lehké stvoření, té tvé jisté zbavil, pro niž by ty se byl Boha zbavil a jej ztratil. Raduj