řečie zajíti chtie, tak všie paměti a řeči s studem a některakú vnitřní bázní zapomenú. Jsú jiní, ješto vždy od toho se tíhnú a vzdalují, oč z práva státi mají, a o to, oč státi nemají, všie silú stojie, mysléce toho dojíti. Jsú jiní tak netbacie, ješto jim zajtra jako dnes, letos jako luoni, dobře jako zle, počestně jako hanebně, téměř sobě lidi tratie, jako je sobě zachovávají. Jsú jiní, o nichžto třeba praviti není, ješto dobrotivých a přieznivých obyčejóv jsú a přemilých řečie i skutkuov i jiných ctnostie, dokudž jsú v neznámosti cti anebli bez povýšení stavu světského a úřaduov znamenitých; a jakož brzo k čemu takovému zavoláni budú nebli k takýmž znamenatým věcem podvrzeni, tak hned se na svých obyčejích i na přirozené dobrotě promění; a tak se hned ukáží tak, jako by ti nikdy nebyli. Jsú jiní, jenž sobě žádné cti bez úžitku a bez póžitka nevážie. Jsú jiní, ješto všecko, což činie, pychem a vysokú myslí činie. Jsú jiní, ješto všem závidie, což se komu co dobrého děje. Jsú jiní, ješto jsú vždy ščedřie proti těm, jimž toho třeba nenie, a těm, jimžto potřeba jest, nic nedávají. Jsú jiní, ješto mnoho dobrého slyšie od sprostného člověka, ale proto, že té postavy nemá zřiezené a poctivé, jeho bázni a druhdy dobrých skutkuov následovati nechce. Jsú jiní, ješto sobě žádného za nic nevážie aniž