Lekařství konská jistá a dokonale skušená. Sepsaná od M. Albrechta[1]náležité jméno autora je Albrant, štolmistra, kováře a koníře císaře Fridricha. K nímž mnohé věci užitečné jsou přidané, kteréž prve nikdy nebyly tlačené, nyní znovu pořádně spravené a všem milovníkům k užítku vydané.
[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[2]obrázek koně se dvěma osobami
Vytištěná v Praze u Karla Jozefa Jaurnicha.
[117v]číslo strany rukopisu[A1v]číslo strany tiskuZnamení dobrého koně
Věděti nejprve sluší, že dobrý kůň má tato znamení: předně krátké a šipaté uši, suchou hlavu, vostrý zrak, tvrdé tělo, hluboké kopyto, černý roh, neb bílý roh snadně schne a také mívá měké kopyto, veliké břicho, a obvzláštně dokud mladý jest, široký zadek, plný prsi, suché nohy, tlustou šiji. Ta znamení dobrá jsou.
O srstech a barvě koňské
Kůň, když jest vraný bez srsti jiné barvy, itemcizojazyčný text zcela ryzý, všecek bílý, těch srsti koni k dílu se hodí. Pihovati koni s promíšenou bílou srsti bývají hbití a dobří. Bělostrakatí koně jsou v poli netrpěliví vsedati na ně, ale jistě k dílu dobří. Černopichovati, bělost promíšenou na nohách, též netrpěliví na vsedání, ale tvrdí v chůzi a v běhu. Vstrč ruku koni v hrdlo do požeradla, tu najdeš dvě kožky, jednu nad [118r]číslo strany rukopisu[A2r]číslo strany tisku[A]List druhý druhou. Jestliže dolejší kožka velmi tenká jest, ten kůň nerad tlustne, jestli pak obě rovné, ten rád tlustne a bývá robotný. Kůň mající velkou hřívu a tvrdou, ten brzy na těle přijme. A který pod vocasem jest ouzký, ten ku práci jest dobrý, bývá tlustý. Jestli kůň líci širokých, obyčejně bývá tvrdoustý, a nerad se v uzdu pojíma. Jestli krátký mezi očima a velmi fouká a také jestli tvrdého čela, ten těžký držeti jest. Má-li kůň špičaté kosti mezi ušima a koží, ten obyčejně rychle běží. Jsou-li pak kosti tupé, lenivý bývá. Kůň [s]text doplněný editorem špičatýma ušima, hbitější jest nežli s dlouhými a visutými. Pakli má dlouhou šiji a jest plný v bocích, a ten běhá rychlé. Kůň, který jako kráva[a]kráva] Kráw aneb jako srna, na zadních nohách chodě, ten jest spůsobný k skokům a k rychlému běhu. Kůň, který jest slabého těla tak, že mu nazad odvisne, ten nerád tlustne. Který kůň na stání předníma nohama naklonitě stojí, jako by připadnouti chtěl, ten bývá rychlý, vzlášť má-li hustou srst. A na nohách jestli huňatý nad kotníky, ten se hodí k práci, ale k běhu není spůsobný. Kůň mající dlouhá kopyta a velká, a jsou-li mu
