když sě nadvihniechu. Ps72,19 Kako učiněni jsú v zahubenie? Brzo omdleli i zhynuli pro nespravedlnost svú. Ps72,20 Jakožto sen vstávajících, hospodine, u městě tvém obraz jich v ničež obrátíš. Ps72,21 Nebo rozhorčilo sě jest srdce mé a ledvie mé změnily sú sě Ps72,22 a jáz v ničež obrácen sem, i nevědiech. Ps72,23 Jako skot učiněn sem [u tebe]text doplněný editorem[750]u tebe] apud te lat., a jáz veždy s tebú. Ps72,24 Držal si ruku mú pravú a u vóli tvéj odvedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Co vedě mně jest na nebi a od tebe čemu sem chtěl na zemi? Ps72,26 Zemdleno tělo mé i srdce mé, bóh srdce mého a čest má, bóh na věčnost. Ps72,27 Nebo toť, jenž sě zdalijí od tebe, zahynú, zatratil si všichny, již smilství plodí od tebe. Ps72,28 Mně ale přídržěti sě boha dobré jest a položiti v hospodinu bohu naději mú, abych zvěstoval všitka kázanie tvá u vratech dcery sionskéj. Chvála…
Tento žalm učinil Eman z naučenie Davidova a takto řka:
Ps73,1 I proč, bože, odpudil si do skončenie, rozhněvalo se jest rydánie tvé na ovce pastvy tvéj? Ps73,2 Pomni sboru tvého, veňž si sě uvázal od počátka. Vykúpil si prut dědiny tvéj, hora Sionská, v niež si bydlil v něm. Ps73,3 Podejmi ruce tvoji na pýchy jich do konce, co zlobil sě nepřietel na svatého! Ps73,4 I chlubili sú sě, již nenáviděli sú tebe, prostřed slavoty tvéj. Položili znamenie svá, znamenie, Ps73,5 i nepoznali jako na výščí na vysocě. Jako v lesě dřevném sekyrami Ps73,6 vyrubali vrata její v niej, sekyrú a násečí povrhli sú ji. Ps73,7 Sžehli ohněm svatinu tvú, na zemi poskvrnili stan jmene tvého. Ps73,8 Řekl v srdci svém rod jich spolu: „Přěstati kažme všěm dnóm svátečním božím s země.“ Ps73,9 Znamení našich neviděli smy, již nenie proroka a nás nepozná viec. Ps73,10 Dokudže, bože, ukárati bude nepřietel, dráždí protivník jmě tvé do konce? Ps73,11 I proč odvracuješ ruku tvú a pravici tvú z prostřěd nader tvých do skončenie? Ps73,12 Ale buoh
