zem[61r]číslo strany rukopisuských věcí vzhuoru k nebeským. Ale milost tělesná zase táhne od nebeských věcí k zemským. Nebo milost jest někeraká váha v duši. Jakož die svatý Augustin: „Milost má jest váha má. Milostí se nesu, kamžkolvěk jdu.“ Protož čím viece a hlúbe milost tělesnú od sebe zapudí člověk, tiem viece okusí milosti božské. Ó biedná duše, co hlédáš v světě, kdež všecky věci vidíš, any tě klamají? Ó biedná duše, proč neznamenáš, že miluješ tento svět, v němžto jest plno osidl? Jakžto die svatý Augustin a řka: „Prostřed toliko osidl sem, keráž jest rozlékl diábel, aby jimi lapal duše, a těch osidl jest pln svět.“ Ó biedná duše, kam od Boha utiekáš, s kerýmžto máš pravé sbožie a radost? A běžíš po tomto světu a s ním velikú biedu a psotu máš. A svět volá: „Já hynu!“ A Kristus volá: „Já obživuji a opravuji!“ Ale snad dieš: „Které sú to věci, jenž překážejí potupiti svět?“ Odpovie se tobě, že mnohé jsú ty věci. Jakožto: sbožie tělesné, rozkoš, krása, přiezen lidská, mladost, čest, chvála, moc, duostojenstvie, a krása tělesná nic jiného nenie, než že zastierá ohavnosti. Ty i jiné věci jsú, jenž překážejí potupiti svět. Ale ku potupení světa a okrasy jeho napomínají nás mnohé věci. Najprvé náš milý Spasitel napomíná svým životem i řečí. Neb narodil se jest u veliké chudobě. A umřel jest nah na kříži za ny, za hřiešné. Jakož svědčí ve Čtení a řka: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda. Ale syn člověčí nemá kde své hlavy skloniti.“ Druhé, napomínají nás ku potupení světa všickni světí Starého i Nového zákona svými životy příkladnými i naučením dobrým. Třetie, napomíná nás odplata veliká zde i v nebeském království. Jakožto svědčí Syn boží ve Čtení a řka: „Nižádný nenie, jenž by opustil duom a nebo rodiče, nebo bratry, nebo ženu, nebo syny pro královstvie nebeské aby nevzal mnohem viece v tomto času a v budúcím věčný život.“ Čtvrté, napomíná nás krásné stvořenie jakžto nebe, slunce, hvězdy, abychom my, vzhlédnúce na ně a na jiné věci tělesné, i potupili svět a žádali duchovních a nebeských věcí. Páté, napomíná nás ku potupení světa hynutie[f]hynutie] hnutie světa, abychom jej potupili. Neb vidíme, ano svět všudy hyne, tělo náše, rúcho, domové a jiné věci všecky na pořád hynú. Šesté, napomíná nás krátkost života tohoto a dlúhost věčného života, abychom jej potupili. Sedmé, napomíná nás věčná bieda pekelná, abychom svět potupili. Osmé, napomínají nás rozličné psoty tohoto světa, abychom jej potupili a brali se k nebeským věcem.