Počíná se Zrcadlo hřiešníka

Že ižádnému nelze spasenu býti, ktož tohoto světa a okrasy jeho nepotupí. A to die Syn boží ve Čtení řka: „Nižádný člověk nemuož dvěma pánoma slúžiti.“ Též svědčí svatý Jan v kanonice své a řka v kapitule druhé: „Neroďte milovati světa ani těch věcí, keréž na světě jsú. Neb miluje li kto svět, nenie láska božie v něm. Nebo všecko, což jest na světě, žádost těla jest a žádost očí a pýcha života. A svět pomine i jeho žádosti. Ale ktož činí vuoli boží, ostává živ na věky.“ Též čte se o pannách i o jiných zvolených božích řkúc: „Království světa i všecku okrasu potupila jsem pro milost Pána Jezukrista, keréhožto viděla sem, keréhožto milovala sem, v keréhožto věřila sem.“ Ale že potupenie světa nemuož býti bez poznánie sebe, protož najprvé potřebné jest pověděti o poznání[a]poznání] poznanije sebe a potom o potupení světa. Že, jakož svatý Bernart praví a řka: „Člověk, chce li přijíti ku poznání pravému, musí najprv znamenati stav vedlé těla i duše.“ S strany těla znamenaj, člověče, co jsi byl před narozením a co si, narodiv se, a kde jsi a kde budeš po smrti. Zajisté nic si nebyl před narozením. Počal si se v hřieše i narodil jsi se v hřieše. Narodil s se z nečisté věci. Protož styď se a buď pokorný. Neb narodě se člověk, ihned pláče. Pacholík pláče na Adama a řka: A, a, a a, děvečka na Evu řkúci: E, e, e. A tiem pláčem vyznávají biedu tohoto světa a strach věčné biedy. Člověk s strany těla jest nečistá a smrdutá věc, pytel lajnuov, pokrm črvuov, po člověku črv a po črvu smrad a ohavnost.

Protož, člověče, čemu pýcháš? Znamenaj, že s se počal z mrzuté věci a potom jsi dán ve mnohé biedy v tomto světě a k hřiechu a budeš pokrm črvuov v hrobě. I co pýcháš, praše a země? Keréhožto početie jest v hřiechu, naroditi se múka, živu býti bieda, umřieti snuženie. Pročež tehdy tělo své drahými věcmi okra[60r]číslo strany rukopisušluješ,