Jeho [64r]číslo strany rukopisuruka nezmučená,
sličných přístupóv znamená.
Ono stánie pro bázen mniechu,
[3135] ne chytrostí, všichni[ge]všichni] wſichni wſichni diechu.
Rytieře séci se stydí,
an jsa chytr, sprosten se vidí.
Rytieř by vesel přemnoho,
mně, že by přemohl onoho.
[3140] Ratajem poče vzhrdati
a pot s čela utierati.
Viz, rytieř mní se již bez péče.
Sezřev jeho, rataj přiteče,
rani jemu vrch loktový
[3145] i odstúpi zase znovy.
Onú přesmutnú poskvrnú
všecko tělo na něm ztrnu,
vše[gf]vše] wſie síly zhynú tú ranú.
Rytieř postúpiv na stranu
[3150] i letě jako dřevo všaké.
Ratajík tu sede také.
Viz oné nové sprostnosti!
Moha dobře zbíti kosti
rytieřovi, však křičieše:
[3155] „Nevstane li rytieř,“ pravieše,
„já se vstáti odpoviedám.
Čas jest náma již sedati.“
Rytieř vece: „Nechci vstáti.“
A sedě rataj povědě:
[3160] „Také sedě ještě[80]J. Loriš opravil znění rukopisu na „giſtie“ (Loriš 1903, s. 142) vědě.“
Sbor se jima poče diviti[gg]diviti] diwati,
král k sedání ráči přijíti.
Rytieřovi káza vstáti,
neb se v přemožení znáti.
[3165] Což koli král mluvieše,
rytieř vstáti nerodieše.
Král rytieři vece také:
„Nemeškajž vstáti nikake!
Pakli nechceš v této době,
[3170] tehdy rataj ostal tobě.“
By královi ta po[64v]číslo strany rukopisuprava,
zjevi se jistota pravá.
„Nechci dlíti,“ die král stoje,
„toho počatého boje.
[3175] Zjevtež bojem mezi sebú,
ten neb onen, lestnú zlobu.“
Ssedánie se opět vráti,
rytieř sedí, nechce vstáti.
Rataj vece: „Ač nevstaneš,
[3180] vzhóru mě nikakž nevzkaneš.
Ale chceš li vzhóru vstáti,
jáť se nechci zameškati.“
Král povědě ratajovi:
„Náhle[gh]Náhle] Nahlie beř se k rytieřovi!“
[3185] Rytieř i rataj sediechu,
připudichu vešken lid k smiechu.
„Sedáním obdržíš právo,
neb jemu postup, sprostná hlavo.“
Rataj vece: „Nechajžť vstane[gi]vstane] wſtanu,
[3190] toť se jemu vždy dostane[gj]dostane] doſtanu,
žeť opět zase letí.“
„Unahli se,“ tak král řeče[gk]řeče] ṙeċi[81]nejisté čtení,
„seč rytieře, pravi tobě,
sečením jej vzvábíš k sobě.
[3195] Slušie na tě neb na něho
vzieti jmě přirozeného[82]J. Loriš opravil znění rukopisu na „pṙemozeneho“ (Loriš 1903, s. 143).“
Rataj die: „V Božie naději
to jmě sobě já nevzději[gl]nevzději] nawzdiegi.
Vstanuť, vstanť[gm]vstanť] wſtante, hubenče, vzhóru,
[3200] neb neskutí mé cti na vzdóru,
abych tě sekl a ty seděl.
Též by ty haňbu nehleděl,
ač by chtěl sedě umřieti,
musil by viec zlú pamět vzieti.“
[3205] Ta slova rataj mluvieše,
tiem bázlivému hrozieše.
Když se rytieř mdlobú zkosí,
snažně ratajíka z[65r]číslo strany rukopisuprosí,
