Tomuto tě učí básnice druhá,
aby ty nemstil svého druha,
[255] a najviece nevinného
nezahubuj družce svého.
Jižť jest mnoho těch na světě,
že pro malú kořist zabijí tě
jakožto jehně[s]jehně] giehnie vlčie zloba.
[260] Když již syta biesta oba,
uda se jim ku potoku
přitéci jednoho roku.
Obať tehdy nejednú cestú
přitečesta k tomu miestu.
[265] Jehně[t]jehně] Giehnie pije zdola stáše,
vlk nad ním vodu loktáše.
Beránek se báti poče,
když vlk mluvi, se zatoče:
„Berane, pití s mi skalil,
[270] čistotu vodnú kalem vzplazil.“
Smyslnú řečí se hradieše,
seho[u]seho] ſebe[11]J. Loriš opravil podle znění latinské předlohy (Loriš 1903, s. 59) i onoho pyčíše[12]J. Loriš má k tomuto místu pozn. „patrně m. přieše“ (Loriš 1903, s. 59):
„Neb nejsem tobě ničehož k škodě,
aniž pitie, ani vodě.
[275] Voda cesty opak nevie
a čistotú voda se stkvie.“
Vlk se hněvivě naň obrte
a řka: „Ještě hrozíš mi, ty čerte?“
Jehně[v]jehně] Giehnie pokorně odpovědě:
[280] Jáť ijedné hrózy nevědě.“
Osupiv oči, poče vlk blésti:
„I chceš mě z viery vyvésti?
Nenie to veď div mému neštěstie.
Tvój otec zlý let[w]let] leth před šesti
[285] též mi činieše bez práva.
Když se držíš jeho mrava[x]mrava] wraha,
musíš v jeho zlobě [20r]číslo strany rukopisusníti.“
Beran vlku poče mluviti,
řka: „Násilníče, nemluv toho,
[290] nebyl sem živ let[y]let] leth tak mnoho!“
„Ještě mluvíš,“ vlk tak bleče,
„ty rohatče?“ Tuž přiteče
i vťa zuby v maso jeho.
Tak i sežra nevinného.
[295] Takéž zlý pravému škodí,
o němž ve dne v noci chodí,
klada rozličnú příčinu,
zda by mohl mieti kterú vinu[z]vinu] winnu.
Jakž se kolivěk nevinně postaví,
[300] však jej zlý jeho cti zbaví.
Těch vlkóv jest ještě mnoho
v každém miestě. Střez se toho!
De mure et rana.cizojazyčný text O myši a o žábě. Kapitola třetí
Sic nocet innocuo nocius causam nocendicizojazyčný text
invenit. Hii regnant qualibet urbe lupi.cizojazyčný text
Omne genus pestis superat mens dissona verbis.cizojazyčný text
Sic pereant, qui se prodesse fatentur, et obsunt,cizojazyčný text
discat in actorem pena redire suum.cizojazyčný text
Ještě viece já povědě,
což tvého lepšieho vědě.
[305] Sladké řeči lidí běhaj,
jich lsti sladké se vystřiehaj,
jenž svú řeč strdí pomazují,
pod kterúž pak na tě jed vypúštějí.
Také to pravi tobě,
[310] ne[20v]číslo strany rukopisuměj
