krádež pak tvá krmě bývá.
[1760] Pokoj strdi mú krmi hoví,
strach tvé krmě pak jed strojí.
Čistých zrnec jáť požívám,
žádúciemu škoden bývám.
Kdež se, hubenice, jedno stavíš,
[1765] svým dotknutím vše ohavíš.
Nenávidí tebe všeliký,
též malý jako veliký.
Mój život jest příklad tomu,
aby neškodil žádný komu.
[1770] Tvój život příklad pakosti,
také všie nešlechetnosti.
Jáť požívám zbožie svého,
krádež žéřeš, nic jiného.
Aby žrala, proto si živa,
[1775] abych živ byl, má krmě bývá.
Nejsem škoden nikomému
a ty škodíš všelikému.
Odkadž žádáš živa býti,
tobě to tvój život vzchytí.
Dulcia pro dulci, pro turpi turpia reddicizojazyčný text
verba solent. Odium lingua fidemque parit.cizojazyčný text
[1780] Sladká vína ty pieš, kdyžto
hořké smrti žlutci pieš, věz to.
Křídlo tvé nic tobě nespomóže,
když tě uhoniec přemóže,
neb duše ležíš skovaná
[1785] nebo smrtedlně utlučená,
ač již létě móžeš trvati,
darem letním v teple hráti.
Ač již všechno shovie tobě,
však mráz s zimú jest tě znobě.“
[1790] Sladkú řeč za sladkú dáti,
zlá řeč vždyckyť se zlým odplatí.
Jazyk přiezen i nepřiezen zplodí,
zisk i ztrátu tobě hodí.
O vlku, ovci a o opici. Kapitola XXXVII.
Jakžto svině neb vepř koli
[1795] někde hovna má po vóli,
viec přielazu neostane,
až i právě z světa skane.
Lstivý své zloby takéže
neostane nikakeže.
[1800] Protož chovaj se lstivého,
jakžto hada kryj se jeho.
Jakožto kdes vlk lišku chváti,
když na ni krádež obráti.
Připudi ji k súdu proto,
[1805] chtě se s ní súditi o to.
Vece vlk, před súdem stoje:
„Ty s vždy byla súdce moje.“
Tak poče v súdě žalovati,
zřejmý krádež na ni cpáti.
[1810] „Navrať krádež, pravi tobě,
ač chceš svú čest mieti sobě!“
Nevinná liška stojéci
poče té řeči tvrdě přieti.
Již pohřiechu to vídámy,
[1815] takých vlkóv mnoho známe.
Když věrného uzřie koho,
lstivú řečí chopě toho,
rádi by jeho měli v hrobě,
aby čest jeho vzchytili sobě.
[1820] Opice tu sedí za súdy,
svým rozomem nepoblúdí.
Uchopi lest tajnú jeho,
neučini nic jiného,
než tak vlkovi povědě:
[1825] „Hledáš práva, lstivá
