[počechu]text doplněný editorem[38]doplněno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 91) slib myslí vážiti,
slíbichu se pohřížiti.
[1365] Tehdy zdvihše své strastné oči,
všelikaký jich to zoči,
naliť žába, kdež by která,
strachy skáče do jezera.
I povědě z oněch jeden,
[1370] jenž múdrostí nade vše vzveden:
„Račte všichni to slyšeti.
Buď nám lze naději mieti;
nejsme sami strachu dáni,
i žába jest také v bázni.
[1375] Však i naději vzschyť sobě,
prváť jest [cesta]text doplněný editorem[39]doplněno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 92) zdravie tobě.“
Speret, qui metuit. Morituros vivere vidicizojazyčný text
spe duce, victuros spe moriente mori.cizojazyčný text
Často strach velí se báti,
kakž v své hróze nemóž státi.
Neustavičné tělo naše,
[1380] to nás vždy k strachu přinese.
A bázen mrzkost myslnú činí,
tiem ta dvoje věc nás viní.
Sic metuat, quicunque timet, ne mole timoriscizojazyčný text
spe terreat. Gravis est spe fugiente timor.cizojazyčný text
Spem decet amplecti, spes est vita prima salutis.cizojazyčný text
Sepe facit metui non metuenda metus.cizojazyčný text
Tak se boj, jenž se bojí koli,
aby tú těžkostí nikoli
[1385] naději ty ztratil sobě.
Těžký strach jest v každé době
tomu, jenž vždy v bázni stojí
a nadějí se nehojí.
Já tobě to řéci směji:
[1390] v strasti mieti jest naději.
Jenžto naděje požívá,
umrlý lid v nie ožívá.
Mnohé také jest vídati
bez naděje umierati.
O kozlíku a o koze. Kapitola dvadcátá VIII.
[1395] Buď poslušen otce i matky,
ač chceš zbýti zlé převratky.
To Šalomún múdrý praví.
Chceš li býti v dlúhém zdraví
i chceš všie strasti zbýti,
[1400] tehdyť slušie starosty ctíti.
Tak řku, ačť radě k dobrému
a nenutě k skutku zlému.
Jakožto když koza kozelce zučí,
tehdy jéj ovčinci poručí,
[1405] chtiec sobě krmě hledati,
aby mohla mléko sebrati,
jímž by syna pokrmila,
sama také syta byla.
Zavřevši jej v chlévě hrdě,
[1410] i zámkem jej zavře tvrdě.
„Milý synu,“ vece takto,
„v svú škodu nebluď nikako,
ale buď se v chlévě taje
i bezpeč buď tudiež hraje.“
[1415] Poče tu kozlec tajně býti,
vlk chtieše k němu přijíti.
Poče tlúci na chlévné dveři,
řka: „Otevři své mateři!“
Otevřenie žádá pokorně,
[1420] proměniv své hrdlo dvorně.
Kozlec vece k řeči jeho:
Jáť nežádám příštie tvého.
Nejsi k mé mateři podoben,
stój daleko,
