a bez strachu na břehu hráchu,
vzechu sprostnú radu sobě,
[1045] že skřičechu o té době,
od Jupitera prosiece,
bez krále býti nechtiece.
Připudichu boha k smiechu
onú prosbu, kterúž činiechu.
[1050] Bóh jim dobrého dohodi,
krále jim dáti nerodi.
Zkřičechu žáby také,
učinichu prosby také dlúhé.
Tuž uslyšechu zvuk protivný,
[1055] naliť letí špalek divný
z nebes, jenž v jezero pade,
vodu na břehy vyklade.
Žába se leče všeliká,
neb bázen ji trápí veliká.
[1060] Když se voda upokoji,
tuž zdvihavše oči svoji,
onu kládu i zočichu,
k niež se blíže přitočichu.
Podál stojiece od něho,
[1065] bojiechu se krále svého.
Pak znamenavše v tu dobu,
že špalek nevládne sebú,
třetie prosbu bohu dachu,
jiného krále žádáchu.
[1070] Rozhněváchu boha svého
i da jim krále jiného.
Da jim hada v jich opravu,
jenž ukrutnú svú vzdvih hlavu,
okolo jezera plzáše
[1075] a hubené žáby hltáše.
Tehdy ta sběř zkřiče k Bohu,
nastrojivši prosbu mnohú,
řkúc: „Sezři k nám, Hospodine,
viz, kterak tvé stvořenie hyne.
[1080] Uslyše tak trudné hlasy,
proměň naše smutné časy.
Rač nám svú svatú pomoc seslati
a račiž nám dřevní pokoj dáti!
Již sme krmě vraha svého,
[1085] již nás zžéře hrdlo jeho.
Rač ohyzdnú smrt odjieti,
pokojíka nám popřieti!“
Tak když člověk štěstie sahá,
často on z štěstie pobiehá.
[1090] Pak padne v strastné osidlo,
a komuž se dá co dobrého,
v dlúhém čase mrzí jeho.
Po zlém pokušení také
slazšie bývá sladké všaké.
[1095] Takéž žáby, prázdnost majíc,
biechu diela sobě žádajíc.
Strast za pokoj i přijechu,
když v svú škodu krále vzechu.
Bóh sboru vece ubohu:
[1100] „Krále, jehož ste prosbú mnohú
přijali v svú strast sobě,
ten jest hoden vašie zlobě.
Věčná bázen buď pomsta moje,
neb ste nechtěli pokoje.“
[1105] Ač kto má, jenž slušie jmieti,
rač u veselí to držeti.
Kdyžto móžeš sám svój býti,
neroď jinému slúžiti.
Si quis habet, quod habere decet, sit letus habendo.cizojazyčný text
Alterius non sit, qui suus esse potest.cizojazyčný text
O holubiech a o jestřábu. Kapitola dvadcátá I.
Když ty mezi dvým zlým ležíš
[1110] a nebezpečna se vidíš,
slušieť menšie zlé voliti,
když tě nelze toho zbýti.
