Mládenec: „Co jest nebe?“ Mistr: „Nebe jest tvrdost neb základ. Neb jest tak stvořeno, že vždy jde od východu až na západ a na něm slunce i měsíc.“

Mládenec: „Kterak to pochází, že nebe jde, i měsíc?“ Mistr: „Pod nebem není nic, na čemž by stálo, nebo okrouhlé jest, a protož je tak Bůh všemohoucí stvořil, že nemuž místně státi.“

Mládenec: „Kterého jest postavení nebe?“ Mistr: „Nebe jest ustanoveno ze čtyr živlův, podobný k zelené vodě, a jest troje. Na jednom jest slunce a měsíc, druhé jest od slunce do hvězd, třetí jest až nad základem, kdežto sám Pán Bůh přebývá s svými svatými.“

Mládenec: „Jestli co v těch dvouch nebích?“ Mistr: „Od země až do měsíce jsou zlí duchové, ti se zdržují tu, když bychom Pána Boha neprosili, aby nás ke zlému nutili. Ti slova kalademones, to jest zlé vidoucí, neb zlého vědomci. Ty berou na se tělo od povětří, když se nám chtí zjeviti, a ti se mučí v povětří v oblacích až do dne soudnýho. Od měsíce až do hvězd jsou anjelé zřízení, aby nás ostříhali, a to nebe jest krásné a barvy ohnivé.“

Mládenec: „Kterak jest stvořeno slunce?“ Mistr: „Slunce stvořeno jest čtvrtý den a po slunci ješto veškeren svět.“

Mládenec: „Kde jest stvořen Adam?“ Mistr: „V tom místě, ježto slove Ebron. Po stvoření vedl ho Bůh do ráje a tam Adam dal všelikému stvoření jména, kteréž Bůh stvořil, a když umřel v Jeruzalémě, vnešen byl do toho místa, z něho jest stvořen, aby zas byla naplněná ta jáma tim tělem, z nichžto učiněn jest.“

Mládenec: „Kde jest pak Eva stvořená?“ Mistr: „V ráji z Adamové žebry.“

Mládenec: „Kde jest ráj?“ Mistr: „Ráj leží na východu slunce na tom světě a svou výsostí převyšuje veškeren svět.“

Mládenec: „Když jest ráj na tomto světě, proč tam nemůžeme vjíti?“ Mistr: „Neb jsou před nim hrozné veliké hory a pustiny a mlha, že nemůž žádný do něho vjíti.“

Mládenec: „Kterak jest byl dlouho Adam v ráji?“ Mistr: „Jenom sedm časů.“

Mládenec: „To ovotce, které bylo stvořeno pro člověka, k čemuž jest již,