své vyzdvíhl a Bohu se rovnati chtěl, a proto jest svržen do horoucího pekla.“

Mládenec: „Jak jest dlouho byl v nebi?“ Mistr: „Jenom půl času.“

Mládenec: „Proč jest ho stvořil, když ho tak brzo chtěl vystrčiti?“ Mistr: „Proto, aby vybraní anjelé tim byli potvrzeni. Nebo když jest Lucifer zpadl pro pejchu, tehdáž anjelé tak potvrzeni v milosti boží, že nemohou zstoupíti z víry boží.“

Mládenec: „Kdy jest peklo stvořeno?“ Mistr: „Tehdáž, když Lucifer pomyslil, chtě se Bohu rovnati, soudem božím.“

Mládenec: „Kde je peklo?“ Mistr: „Peklo jest na tomto světě. Před nimž se mlha a tma točí a žádný živý nemůž tam dojíti.“

Mládenec: „Má-li peklo dno?“ Mistr: „Peklo jest u vrchu ouzké a zespod široké, té širokosti žádný nemůž konce dojíti, a tak jest hluboké, že mnohá duše vždy padaje, však dna nikoli nedopadá.“

Mládenec: „Kolik má jmén peklo?“ Mistr: „Slove v svatém Písmě louže smrti, nebo duše v něm tonou jako v louží. Také slove jezero ohně, nebo duše hříšné v něm hoří. Také slově zemi temná, neb ta cesta, kteráž jde do pekla, je plná dýmu, smoly, síry a smradu. Též slove země zapomenutí, neb ty duše, které v peklo vejdou, těch nebude nikdy pamět před Bohem všemohoucím. Také slove muka, pláč očima, zubův skřípení. O té zimě a horkosti, ješto v pekle, nemůž nižádný pověditi, neb ten oheň pekelný jest tak silný, že zdejší oheň proti němu jako stín. Též slove neveselé, neb tam jest truchlost a věčné zarmoucení. Také slove ustavičné mícení, neboť se v něm čerti všickni mícejí sem i tam jako jiskry z ohně. Též slove červ smrtedlný, neb jak ten červ pozře tělo, tak peklo pozře duši zlou, však duše nikdy neumírá. Též slově plegeton, to znamená řeku, ješto teče skrze peklo, a ta voda smrdí od smoly a od síry, tak jest silně studená, až všechny ohně pekelný přemáhá.“

Mládenec: „Kde jsou muka?“ Mistr: „Muky jsou na zemi v božim tajemství, tu duše muka a trápení přijímají, kteréž nemají nikdy spasené býti.“