jak na nebi, tak i na zemi. A kdož toho silně nevěří, nemůž spasen býti.“

Mládenec: „Byl-li jest Bůh prve nežli svět?“ Mistr: „Byl, ale stvoření toho světa nebylo před nim na počátku. O Bohu pak nesluší se hluboko tázati ani mluviti, než zprostí lidé vešli by v blud a kacířství. Ale máme sprostě věřiti, že je Bůh vždycky a zustává bez konce.“

Mládenec: „Již jsi mi pověděl o stvořiteli. Pověz mi o stvoření a proč Bůh svět stvořiti ráčil?“ Mistr: „Tak se líbilo svaté Trojici, aby svou moc ukázala. Protož mocí svou stvořil svět, moudrostí učinil ustavičnou zem a milostí svou potvrdil.“

Mládenec: „Kterak jest bylo prve nežli byl svět stvořen?“ Mistr: „Byly tmy a slouly chaos a v ních byly čtyři živlové, oheň, voda, země a povětří.“

Mládenec: „Co Pán Bůh nejprv stvořiti ráčil?“ Mistr: „Nebe a zemi, pak anjele i jiné vše stvoření a naposledy člověka.“

Mládenec: „Kterak jest první anjel sloul?“ Mistr: „Lucifer. Toho Pán Bůh tak krásnýho stvořil, až se pejchou v kráse své vyzdvíhl a Bohu se rovnati chtěl, a proto jest svržen do horoucího pekla.“

Mládenec: „Jak jest dlouho byl v nebi?“ Mistr: „Jenom půl času.“

Mládenec: „Proč jest ho stvořil, když ho tak brzo chtěl vystrčiti?“ Mistr: „Proto, aby vybraní anjelé tim byli potvrzeni. Nebo když jest Lucifer zpadl pro pejchu, tehdáž anjelé tak potvrzeni v milosti boží, že nemohou zstoupíti z víry boží.“

Mládenec: „Kdy jest peklo stvořeno?“ Mistr: „Tehdáž, když Lucifer pomyslil, chtě se Bohu rovnati, soudem božím.“

Mládenec: „Kde je peklo?“ Mistr: „Peklo jest na tomto světě. Před nimž se mlha a tma točí a žádný živý nemůž tam dojíti.“

Mládenec: „Má-li peklo dno?“ Mistr: „Peklo jest u vrchu ouzké a zespod široké, té širokosti žádný nemůž konce dojíti, a tak jest hluboké, že mnohá duše vždy padaje, však dna nikoli nedopadá.“

Mládenec: „Kolik má jmén peklo?“ Mistr: „Slove v svatém Písmě louže