ustavičně choditi jakožto i prvé za dva měsiece. A když opět u pátek jednoho dne do kostela všel ten žid tajně, uslyšel žáčka dřéveřečený verš zpievajícieho, kteréhožto žáčka bieše podobný hlas tomu žáčku, kteréhož ten žid zabil bieše. A mnoho sě diviv učinil stánie, dokudž žáci nevyšli, a inhed poznal žáčka, kteréhož zabil bieše. A kterak koli jeho znal, však sám doplna sobě nevěřil. A běžev do domu svého, zkusil jest, byla by to pravda, neb jest jeho na tom miestě nenalezl, kdežto jest jeho pochoval. A ten žid, že múdrý velmi bieše, uzřev tak veliký [div]text doplněný editorem, šel jest s velikú pilností a opatrností k faráři toho města. A ten účinek počel jemu praviti. I zavolal jest kněz toho žáčka k sobě a řekl jemu: „Tento žid vyznává, že jest tě pojal do svého domu, aby jemu dluhy popisoval, a praví, že jest tě zabil.“ Jemužto žáček odpověděl: „Ano, jest to pravda. Aj rána aneb znamenie na mém hrdlu jest, kdež jest mě svým nožíkem zabil.“ Jemužto farář odpověděl: „Odkavad máš život?“ A ten žáček odpověděl: „Od svaté královny, matky Božie, předuostojné panny Marie, kterážto jest milostivá orodovnice těm všem, ktož k ní nábožně volají, kterážto jest mě od smrti jakožto ze sna probudila.“
Kterýžto div opatřiv ten jistý žid, svolav své všecky přátely i také jiné mnohé židy, i počal jest jim div rozprávěti. A obrátiv sě ku Pánu Bohu ten žid i jiní mnozí židé, pokřtili sú sě u počtu tři sta a čtyřidceti židóv. A tak
