[236v]číslo strany rukopisuzávazkem věrnosti zavázáni sú, avšak rukojmie od obžalovaného mají požádáni býti, jestliže snad opět proti tomu, jemuž jest manstvie neb pokoru činil, učinil by vraždu. A jestliže by k duovodu bráněnie svého měl svědky hodné, tohoť užive a žalobu žalobníka skloní.
O pochybné žalobě pro vraždu
Petr žaloval z vraždy na Fridricha před přísežnými, a potom před soudem též radě žaloval na Martina. To slyše Fridrich, žádal jest k své straně výnosu, nemá li skrze žalobu na Martina zproštěn býti, jakož se jest i stalo. Tehda také Martin tázal jest, nemá li i on z prvnie žaloby na Fridricha, jemuž ještě nebieše odpověděno, správně zproštěn býti, jenž též odsúzen jest býti zproštěn. Ale žalobníci žalovali jsú na Fridricha, že počátek svády, v niežto jich přietel zabit bieše, od něho začat jest, a skrze to jsú naň z příčiny vraždy žalovali. K tomu Fridrich jest odpověděl: Poněvadž konečné usúzenie od žaloby prvotnieho skutku, totiž vraždy, jej zprostilo by, zdali také nemá i z příčiny a jiných přístupných věcí zproštěn býti. A rychtář také tázáše, poněvadž on bez příčiny zbaven by neměl býti práva svého, kto by jemu dlužen byl platiti pokuty vraždy.
Ku prvniemu jest usúzeno, že poněvadž vražda a příčina vraždy nejsú příčiny vždy spojené, žalobníci mohú tak na Fridricha, jako i na Martina žalovati. Ale jinéť by bylo, jestliže by obžalovaní netbanlivostí žalobníka, ale za bráněnie skrze svědky byli by zproštěni.
K druhému jest usúzeno, že by rychtář pokuty s prá[237r]číslo strany rukopisuvem
