O témž, kterak se v soudu má jmieno býti, když několiko rukojmí slíbí komu nerozdielně
Usúzeno jest konečně: jestliže dva dlužníky slíbíta {rukú nerozdielnú ktož slíbí}marginální přípisek mladší rukou kterému věřiteli za některaký dluh společně nebo nerozdielnú rukú, ten věřitel, když čas přijde placení, má oba dva napomenúti. A jestliže jemu nezaplatie, móž, zproště jednoho, od druhého vcele dluhu dobyti, poněvadž jsta se oba k zaplacení jednostajně zavázala. Týž však má svého spoludlužníka, jehožto věřitel prosta jest nechal kteréhož zdielu naň příslušného, těmi obyčeji, jakož na dlužníka slušie, muož připuditi k zaplacení obyčeji spravedlnosti příslušnými.
O témž jelikožto k ležení
Přemietáno jest od sudieho rady, poněvadž právo staré městské jest, že žádný vězně jatého nemá vésti z města, ačkoli někto slíbil by věřiteli plniti leženie v jiném miestě a napomanut jsa od něho neučinil by toho, {nemá žádný vězně pro dluh z města vésti}marginální přípisek mladší rukou avšak nemá jemu dán býti, aby nesen byl z města, než žádá li spravedlnosti ten věřitel, ta se má jemu v městě státi. A též nápodobně v jiných výmienkách slibóv zvláštních spravedlnost a obyčej městský se zachovávaj.
O škodách proležalých
Když Václav a Jan do Prahy jsú byli povoláni ku plnění leženie, jakož jsú společně slí[164v]číslo strany rukopisubili,
