puol páta lokte, jakož jemu žalobník vydal. I jest otázka, čie svědectvie má druhému podloženo býti? A odpověděno jest konečně, že krajčieho, nebo obyčej jest, že sukno měřeno bývá, ale ne váženo. Váha také při sukně pro namočenie, prach a pro niti a pro mdlé flečky, jichž se nedostává, viece falšuje, nežli měřenie. A zvláště, když krajové a koncové sukna na rúše ještě pozuostávají, jichžto tento krajčí jakožto opatrný nebieše ostříhal, jakož jest to na oko okázal na plášti a sukni předřečenými. Z tohoto ortele naučeno jest, že svědectvie skutečné předkládá se před svědectvie řečí.
Otec nemóž svědčiti synu svému
Nalezeno jest sedlákóm z Heberharcdorfu, že otec, jsa přísežný, synu svému vlastniemu o ranách, kteréž týž syn praví sobě býti učiněné od jiného, an na to otec jeho hleďal, nemóž svědčiti.
O podezření svědkuov
Ortelem nalezeno jest měšťanóm na horách Kutnách, že když přísežným a zvláště rychtáři neb straně, proti kteréžto svědomie má jíti, podezřenie jest, že by svědkové křivě měli vyznávati nebo přísežní nenávistí neb bázní jinak chtěli svědčiti, nežli jest v pravdě, mohú ruozno rozděleni býti a po jednom o při, o kteréž mají svědčiti, o miestu a času a o jiných všech příbězech od přísežných ztazováni a přeslyšáni a potom vedlé toho k nálezu konečnému má sebráno býti. To však má se státi dřieve, než svědkové prsty na kříž vložie.
O podezření konšel svědky rozdělujících ruozno
Opět nalezeno jest ortelem týmž, jestliže rychtář a přísežní samotným hnutím takovýto rozdiel svědkóv
