učí člověka umění? Ps93,11 Hospodin zná myšlenie lidská, žeť marná sú. Ps93,12 Blahoslavený člověk, kteréhož by ty vyučil, hospodine, a z zákona svého naučil by ho, Ps93,13 aby polechčenie dal jemu od dnóv zlých, dokudž by nebyla prokopána hřiešníku jáma. Ps93,14 Nebť neodžene hospodin lidu svého a dědictvie svého neopustíť, Ps93,15 až by spravedlnost obrácena byla v súd, a kteříž sú blízko nie, všickni, kteříž přiemého jsú srdce. Ps93,16 Ktož mi povstane proti zlobivým anebo kto se zastaví se mnú proti těm, kteříž páší nepravost? Ps93,17 By byl hospodin nespomohl mi, jednak by byla duše má bydlela v pekle. Ps93,18 Že sem mluvieval: „Pohnula se jest noha má,“ milosrdenstvie tvé, hospodine, spomohlo jest mi. Ps93,19 Podlé mnostvie bolestí mých v srdci mém, potěšenie tvá obveselila sú duši mú. Ps93,20 Zdaliž se přídrží tebe stolice nepravosti, jenž zamýšléš práci v přikázaní? Ps93,21 Povstáváchu proti duši spravedlivého a krev nevinnú odsuzovali sú. Ps93,22 A učiněn mi jest hospodin za útočiště a buoh muoj za spomoc naděje mé. Ps93,23 I navrátíť jim nepravost jich a v zlosti jich zatratíť je, zatratíť je pán buoh náš.
V žalmu devadesátém čtvrtém napomíná, abychom boha ochotně a nábožně chválili, i die
Ps94,1 Poďte, veselme se hospodinu, plesánie čiňme bohu, spasiteli našemu. Ps94,2 Předejdemež tvář jeho u vyznání a v žalmiech plesánie čiňme jemu, Ps94,3 nebo buoh veliký pán a král veliký nade všecky bohy, nebť nezažene hospodin lidu svého. Ps94,4 Nebo v rukú jeho jsú všecky končiny země i výsosti
