soud s služebníkem svým, nebť nebude učiněn spravedliv před obličejem tvým žádný živý. Ps142,3 Nebo stíhal jest nepřietel duše mé, snížil jest na zemi život mój, postavil mě v temných miestech jakžto mrtvé světa. Ps142,4 A súžen jest ve mně duch muoj, ve mněť se jest zarmútilo srdce mé. Ps142,5 Rozpomínal sem se na dni staré, přemyšloval sem ve všech skutciech tvých a v dielech rukú tvých myšlenie sem mieval. Ps142,6 Ztáhl sem ruce mé k tobě, duše má jakžto země bez vody. Ps142,7 Rychle uslyš mě, hospodine, neb zhynul jest duch muoj. Neodvracujž tváři tvé ode mne a podobenť budu sstupujícím do jezera. Ps142,8 Učiň, abych zaslech v jitru milosrdenstvie tvé, neboť sem v tě doufal. Známu učiň mi cestu, po kteréž bych chodil, neb sem k tobě pozdvihl duše mé. Ps142,9 Vysvoboď mě z nepřátel mých, hospodine, k toběť sem se utekl. Ps142,10 Naučiž mě, ať bych plnil vuoli tvú, nebo buoh muoj ty jsi. Duch tvuoj dobrý povedeť mě po cestě přiemé. Ps142,11 Pro jméno své, hospodine, obživíš mě v přiemosti své, vyveď z zámutku duši mú Ps142,12 a pro milosrdenstvie své rozptýlej nepřátely mé a zatrať všecky, kteříž rmútie duši mú, neboť já služebník tvuoj sem.
V žalmu CXLIII. napomíná, abychom vítěstvie nepřátel sobě nepřipisovali, ale bohu, kterémuž chválu abychom vzdávali i dieky činěnie, neb ďábel jeho mocí od nás přemáhán bývá
Ps143,1 Požehnaný pán buoh muoj, kterýž učí ruce mé k boji a prsty mé k válce. Ps143,2 Milosrdenstvie mé i útočiště mé, přijimač muoj a vysvoboditel muoj, obránce muoj a v ně
